Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Když začaly jablka červenat, to bylo úplně jak v rajské zahradě
narozen 1943 v Megali Sterna (oblast Kozani)
s rodinou utekli do Bulkesu, odtud do Polska
rodina se sešla r. 1954 v ČSR
vyučil se automechanikem v továrně Praga
následně pracoval v Avii, Chemomontu a betonárně Chrlice
mluví česky, řecky i polsky
vzal si Řekyni, má syna a dceru
vedl řecký soubor Prométheus, dodnes se angažuje v řeckých spolcích
říká, že se Řekem narodil a Řekem zemře
Giorgios Sideridis – resumé
Giorgios Sideridis se narodil v roce 1943 v Megali Sterna (obl. Kozani) v Řecku. S matkou, babičkou, bratrem a sestrou uprchl do Jugoslávie a strávil rok v Bulkesu, odkud byl v roce 1948 se sourozenci převezen do Polska. Tam žili až do r. 1954 v dětských domovech, poté se dostali do ČSR. Tam se shledali s otcem, který byl raněn za občanské války, s matkou i babičkou. Po příchodu do ČSR dokončil pan Siederidis základní školu ve Višňovém (okr. Znojmo), kde bydlel spolu se svými sourozenci mezi českými dětmi v dětském domově. Poté se přestěhoval k rodině do Brna, vyučil se automechanikem a pracoval nejprve v Pragovce v Praze, následně v Avii Brno, Chemomontu a nakonec v betonárně v Chrlicích, kde pracoval až do důchodu. Byl předsedou řecké obce v Brně po r. 1991, za socialismu se angažoval v kultuře, vedl soubor Prométheus. Vzal si Řekyni ze stejné vesnice, má syna a dceru. Udržuje řecké tradice, mluví plynně česky, řecky i polsky, domácnost je řecká, vaří se až na pár klasických českých jídel převážně řecky. O návratu do Řecka uvažoval, ale rozhodl se zůstat – děti chodily do české školy a pak se narodila vnoučata. Přijal české občanství, ale cítí se být Řekem, říká, že každý Řek je hrdý. Tvrdí, že se Řekem narodil a Řekem zemře. Do Řecka se vrátili všichni sourozenci a provdala se tam jeho dcera, syn si vzal Češku a žije v ČR. Do Řecka jezdí pan Sideridis každý rok. Říká, že má stále Čechům za co děkovat, a nemyslí si, že by Češi měli vůči Řekům zášť. S makedonskými spolky podle něj mají kontakty na osobní úrovni kamarádské, spolkové ale ne.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009
Příbeh pamětníka v rámci projektu Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Jan Procházka)