Jaroslav Šíma

„Přezdívka Kaa, ta vznikla taky na divadelních prknech, to bylo těsně nějak v roce 1948 v zimě, hrál se právě za režie profesora Pírka Mauglí na kutnohorském divadle a většinu hereckého obsazení právě dělali skauti z kutnohorského střediska. Tak samozřejmě, když skauti, tak aby tam chyběla vlčata, to by nešlo, takže vlčata tam představovaly gambusíny, prostě parta opičáků, ani ti neřeknu, jak to vzniklo – při převlékání a z té euforie: prkna a had, Balú a Kaa tam byl, zřejmě jsem se musel nějak vyjádřit k tomu Kaa a najednou prostě ten Kaa, tak dobře, tak Kaa. Přišli: ‚Valdo, Jarda bude Kaa!‘ Tak Jarda byl Kaa.“

„Jeden noční nálet jsem zažil, to jsem se probudil v noci, a to nebylo na utíkání. Máma dělala všechno možné, to si vzpomínám. Rádio bylo puštěné, i když se to nesmělo, a tátovy housle vzala a hrála na housle a ani na to neuměla hrát. Aby nějak přehlušila ten rachot, co byl zvenčí, poněvadž to byly duny, to dunělo. Cítil jsi, jak to v Kolíně nebo ty Pardubice, to se všechno klepalo. Přežili jsme…“