Komunisté jim sebrali statek a vyhnali je do Sudet
Zděný dům se secesní výzdobou, kůlna s kočárem, maštal pro pět koní, chlév plný dobytka, dvě stodoly, zahrada, třicet hektarů polí, sadu i lesa. Na rodinném statku ve Veselé hospodařili tři generace Františků Šimonů – ten poslední z nich se narodil v Mladé Boleslavi 26. září 1933. Ve Veselé u Mnichova Hradiště prožil dvacet let, kdy vesnice ještě byla fungujícím organismem. Po roce 1948 ho začala rozežírat komunisty vynucovaná kolektivizace. Rodinu Šimonových označil režim za “kulaky”, zkonfiskoval jim zemědělské stroje nutné pro hospodaření a vyměřil jim likvidační povinné odvody. Poté, co je soudruzi dotlačili ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD) – ostatní sedláci totiž odmítali podepsat přihlášku, pokud ji nepodepíše ten největší z nich – je z družstva zase vyloučili. Trestní komise okresního národního výboru je odsoudila jako “neplniče” povinných dodávek. Rodinný statek jim byl zabaven a v únoru 1953 byli bez možnosti návratu odsunuti do Heřmaniček u České Lípy. V pohraničí pak pracovali pro místní zemědělské družstvo, v roce 1956 získali povolení přestěhovat se k matčiným příbuzným do Chleb u Nymburka. Rodiče se konce komunistického režimu nedožili, jejich synové získali po náročném restitučním procesu v roce 2000 statek zpět.