Pavel Šindelář

* 1946

  • „V Československu nastaly velký změny v roce 1989, jak se říká sametová revoluce, a všechno se změnilo. Takže já jsem hned v roce 1990, někdy v září, jsem jel do Československa. Protože už jsem tam mohl volně cestovat, jako australský občan jsem měl australský pas a jel jsem do Československa, protože jsem tam nebyl. Setkal jsem se s rodiči, mámou, tátou, tátou Bohumilem, maminkou Helenou, s bratrem Jirkou. A my jsme se 20 let neviděli, tak si dovedete představit, jak to setkání bylo emocionální. Všichni jsme trochu zestárli, změnili se, ale bylo to krásný“

  • „Potom, když ty Rusové přišli a co se dělo, tak jsem si řekl: ‚Tady to dobrý nebude, já jdu pryč.’ Tak jsem se rozhodl, že půjdu v červnu 1969 a odjel jsem vlakem do Rakouska. Takže to byl veliký mezník v mém životě, který mě dostal k tomu, že jsem emigroval a jsem v Austrálii. Do Austrálie jsem ještě nejel, jel jsem do Vídně, kde jsem šel okamžitě na australskou ambasádu, protože australská vláda si brala v této době hodně emigrantů z Československa, protože jsme byli částečně považovaní za politické uprchlíky. Přes hranice jsem jel legálně na pas a výjezdní doložku, která tenkrát musela být. A jel jsem jenom na čtyři dny, takže jsem si nemohl vzít s sebou plno věcí, nic, jenom na čtyři dny, co potřebujete, že jo? Tak jsem si vzal nejnutnější věci a vzal jsem si pár mých oblíbených knížek.“

  • „Bylo to trochu napětí fotit ruské vojáky. Stala se mi dokonce nepříjemná událost, že sovětský voják, který stál v tanku, je tam vyfocen, na mě mával, protože slyšel, jak cvakla kamera. Protože když fotíte, tak to cvakne. Tenkrát to cvakalo, teď už digitální ne. Takže když to slyšel, tak se otočil a říkal: ‚Dej mi kameru, dej mi tu kameru, chci tu kameru.‘ To já jsem odmítl, že ji nedám, otočil jsem se zády k němu a pomalu jsem odcházel. Můžu vám říct, že jsem cítil každý centimetr zad, jestli tu kulku dostanu, nebo ne. Bohudík jsem ji nedostal, vmísil jsem se mezi lidi. No a abych se uklidnil, začal jsem být roztřesený, tak jsem došel do první restaurace nebo hospody a dal jsem si několik piv, abych se z toho trochu vzpamatoval.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Melbourne, 23.10.2021

    (audio)
    délka: 01:17:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rozhodl jsem se, že půjdu pryč

Pavel Šindelář kolem roku 1970
Pavel Šindelář kolem roku 1970
zdroj: Archiv pamětníka

Pavel Šindelář se narodil Heleně a Bohumilovi Šindelářovým 21. dubna 1946 v Praze, kde strávil celé své dětství i dospívání. Vystudoval strojní průmyslovou střední školu na pražském Smíchově. Od patnácti let se závodně věnoval cyklistice. Na konci roku1967 se dostal do užšího výběru na olympiádu v Mexiku. Úraz mu však účast na olympiádě znemožnil. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy Pavel nafotil sadu snímků v centru Prahy. Po srpnu 1968 se rozhodl emigrovat do Austrálie. V dubnu 1969 odcestoval do Vídně, odkud po dvou měsících odletěl do Sydney. Po aklimatizaci vystřídal několik zaměstnání. Později se začal věnovat fotografování a zaměstnání našel ve fotografickém studiu. Do Prahy se poprvé vrátil až po sametové revoluci v roce 1990. Dodnes (2021) žije v australském Melbourne.