Alena Šindlerová, roz. Dihlová

* 1941

  • „V roce 1938 byly obsazeny Sudety, tatínek měl ale po celou dobu války hospodu otevřenou. Začátkem roku 1945 přecházela německá fronta přes naši vesnici a vojáci se v sále bez jakéhokoliv svolení ubytovali. Celá má rodina se bála a trnuli jsme doma ze strachu, že nás všechny postřílí. Strach nebyl na místě, protože tito němečtí vojáci byli kupodivu velmi slušní a zřejmě i věřící, protože každý večer jsme slyšeli, jak se společně před spánkem v sále hlasitě modlí a zpívají nábožné písně. To nás velmi překvapilo. K nám všem se chovali velmi slušně. Mezitím však sovětská vojska obsadila lesy lemující Žimrovice. U nás stále byli ještě ubytováni Němci a jejich německá auta stála na zahradě vedle hospody. To však zapříčinilo, že sovětští vojáci z lesů, které jsou blízko, začali střílet na německá auta, a tak jsme se báli, že tím nám vypálí celou hospodu. Tatínek šel požádat německého důstojníka, jestli s auty mohou odjet. Němci mu ochotně vyhověli a s auty odjeli. Po odchodu německých vojáků přišli do vesnice Sověti. Těch jsme se zpočátku nebáli, protože jsme v nich viděli osvoboditele. Ale sovětští vojáci nás chtěli vystřílet, protože si o nás mysleli, že jsme Němci a že jsme s německými vojáky spolupracovali. Zachránili nás žimrovští partyzáni, kteří dosvědčili, že jsme Češi, ale fašisté.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Opava, 18.10.2014

    (audio)
    délka: 13:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zachránili nás partyzáni, kteří dosvědčili, že jsme Češi

Alena Šindlerová, rozená Dihlová, se narodila roku 1941 v Žimrovicích u Opavy v místech, kde si její rodiče roku 1030 postavili hospodu. Její tatínek pocházel ze zemědělské rodiny, později však pracoval v kovárně i jako pomocný dělník u dráhy. Jeho podnikavost ho však dovedla k účasti v konkurzu na vybudování hospody v Žimrovicích. Stavbu hospody však provázely velké finanční a obtíže a další komplikace ze strany místních obyvatel, i přesto však otec paní Aleny hospodu dokončil a její matka zde pracovala jako kuchařka. Po přijetí Mnichovské dohody roku 1938 Němci obsadili Sudety, ale otec paní Aleny po celou dobu války hostinec provozoval bez přerušení. Paní Alena v Žimrovicích vychodila základní školu, střední školu pak dokončila v Hradci nad Moravicí. Počátkem roku 1945, když německá fronta procházela přes jejich vesnici, se němečtí vojáci bez dovolení ubytovali v jejich hospodě. I přes strach, který z nich rodina měla, se nakonec obavy nepotvrdili, později však hospodu chtěli vystřílet sovětští vojáci, dokud jim místní partyzáni nepotvrdili, že rodina je českého a ne německého původu. Na konci války v oblasti docházelo k přestřelkám mezi sovětským a německým vojskem, proto se místní rodiny schovávaly v podzemním bunkru v lese, zatímco tatínek hlídal hospodu. Po válce otec paní Aleny vážně onemocněl a dlouho byl na invalidním vozíku. Mezitím však došlo ke změně režimu a k vyvlastňování osobního majetku komunisty, čemuž se Alenin otec vehementně bránil a režim se mu snažil znemožnit podnikání pozastavením přísunu nápojů a další nabídky, nakonec však k prvnímu dni roku 1958 byla rodinná hospoda stejně vyvlastněna a jejím majitelem se stala Jednota lidé spotřební družstvo v Opavě a manželé Dihlovi se stali jejími zaměstnanci. Rodina vyvlastnění hospody nesla po dlouhá desetiletí těžko. Nakonec jim byla po revoluci v roce 1990 vrácena.