O. S.: „Zkrátka jsme přijeli autem, auto stálo a všichni utekli. Jenže já jsem nevěděla... No nevěděla... Byla jsem vykulená. Tady šli koně, my jsme se tak nějak srazily dvě brigády dohromady, právě proto tam bylo tolik mrtvejch. Kamarádka, já nevim proč, byla dole, byla těžce raněná. Jedna byla na autě a měla uražený prsty, kamarád seděl na kábli na bubnu, na kotouči, takhle, a měl mozek (venku), byl mrtvej. A já jsem tam stála, nevim proč, měla jsem pušku opřenou takhle o prsa, a koukala jsem, jak to všecko... Tam koně padli, tam křičeli, Rusák kopal zákop, my jsme šli zároveň s Rusákama, byl zabitej. Teď najednou tam někdo křičí. A teď jak jsem tak koukala, všude jsem viděla, jak Němci postupujou od lesa, úplně – to jsme zajeli daleko nějak. A teďka najednou mě to bacilo do auta a cejtila jsem chlad na boku. Tak jsem si takhle makala, proč mě to tam studí, a já jsem to měla celý utržený – hadry. Plášť jsem měla, pásek, širokej pásek se lvíčkem, to všecko prasklo a já jsem měla odhalený celý tělo. A nic se mně nestalo.“
Tazatel: „Nebyla jste raněná?“
O. S.: „Ne. Tak jsem skočila dolů z toho auta a běžela jsem tam, kde utíkali všichni. A tam byla ta podporučice. Tak jí řikám: »Paní podporučice, tam je Mrázková raněná.« - »Pojď se mnou.« - »No nepudu, já se bojim.« - »Ne, pojď se mnou mi to ukázat.« No tak jsem šla s ní, ona ji obvázala, pak ji sebrali a pak jsme přišli dolů a tam už byly dvě kamarádky od telefonu. Byl tam domeček a tam byla chodba. Tak jsme se tam skrčily do toho domečku a já jsem... Vony byly dvě, já jsem vzala tu Jakubovskou, jak byla pak zabitá, takhle jsme se držely, najednou přiletěla mina, trhla se a jí střepina do lejtka udělala takovouhle dirku. Nic víc. A ona mně omdlela. Jak jsem ji držela, no tak potom už taky nevim... oni ji vzali ode mě, ty sestry, my jsme nebyly zacvičovaný na to nošení, tak ony si to samy dělaly, no a umřela, obě dvě umřely.“
Tazatel: „Ta Libuše Mrázková?“
O. S.: „A Růžena Jakubovskejch.“
Tazatel: „To bylo, co jste mi teďko vyprávěla?“
O. S.: „Jo. A ta třetí byla zabitá vedle, někde jinde, to bylo tam jeden den.“
Tazatel: „A jak k tomu došlo? Vy jste dostali zásah...?“
O. S.: „My jsme zajeli daleko k Němcům. A potom jsme museli ustoupit. My jsme odtamtud museli ustupovat kousek, potom přišla posila asi a ta to zadržela.“
Tazatel: „Tu střepinu měl v noze...“
O. S.: „Jakubovská. A ta Mrázková byla raněná dvakrát za sebou a asi vykrvácela. Ležela takhle vedle auta, když jsem ji naposled viděla...“