Jen tři z nich mají hrob a na něm svá jména
Zdeňka Sitařová, rodným jménem Štěpánková, se narodila 14. března 1935 ve vesnici Obříství. Vesnice leží na břehu řeky Labe u hlavní silnice spojující Prahu a Mělník, na konci druhé světové války strategicky významné spojnice. Události z té doby, které s polohou místa ve velké míře souvisely, zasáhly i do života obyvatel do té doby poklidné středočeské vesnice. Zdeňka vzpomíná na ničivý nálet na Kralupy nad Vltavou a sousední Neratovice z března 1945, při kterém zahynuly více jak čtyři stovky lidí. Nálet se bezprostředně dotkl i Zdenčiny rodiny, jejímu otci zůstal trvale poškozený sluch po zásahu střepinou a jejímu bratrovi se jen shodou náhod podařilo na poslední chvíli před bombami ukrýt. Desetiletá Zdeňka byla i svědkyní krutého zacházení se sovětskými zajatci, které Němci nakrátko ‚ubytovali‘ ve stodolách velkostatku v Obříství. Jednalo se o jeden z mnoha transportů válečných zajatců na Mělnicku. Osud zbědovaných a vyhladovělých zajatců zvedl velkou vlnu solidarity u obyvatel Obříství i lidí z okolních vesnic. Několika zajatcům se podařilo uprchnout, jim pak tajně pomáhali také Zdenčini rodiče. Zdeňka si matně vzpomíná na příjezd vojáků Rudé armády, v nevelké vesnici jich ale v květnu 1945 bylo ubytovaných kolem jednoho tisíce. V roce 1953 se na čas přestěhovala do Prahy, kde pracovala jako telefonistka. Po šesti letech se vrátila domů a zůstala už natrvalo. Až do odchodu do penze pracovala na místním velkostatku a společně s manželem vychovala syna a dceru. Zdenčin manžel Josef Sitař pocházel z Volyně, do Obříství se se svou původní rodinou přestěhoval v rámci poválečné repatriace volyňských Čechů. Během ničivé povodně v roce 2002 přišla rodina Zdeňky Sitařové o dům a veškerý majetek, pamětnice nyní (r. 2022) žije v pečovatelském domě v Obříství.