plukovník v. v. Jindřich Sitta

* 1955

  • „Nejdříve k nám pouštěli děti, potom teprve přišli chlapi. A když pustili ženský, no tak jsme věděli, že máme vyhráno. Museli jsme sice ošetřovat tak, že ta žena byla v burce, musel u ní být její manžel... Ale jestliže cizáka, vojáka, připustí k tomu, aby vyšetřil jejich manželku, tak v tu chvíli jsem věděl, že jsme vyhráli. Že nás ta lokalita, to civilní obyvatelstvo, přijalo a že de facto oproti těm ostatním základnám já eliminuji množství rizik, která nám hrozí. De facto za těch šest měsíců na nás byly připraveny dva útoky. To ostatní základny zažily za týden – a ne za šest měsíců.“

  • „Úspěchy ať už v Perském zálivu, v Albánii, nebo v Afghánistánu mnohdy byly založeny na porušení předpisů. I náš velitel Honza Valo v Perském zálivu musel porušit předpisy, musel. To, že nás nakonec pustil do Kuvajtu, bylo jeho rozhodnutí, které prostě přijal. Musel se rozhodnout: buď porušuji předpis, nebo jsme zrádci koaličních vojsk. Taky se musel rozhodnout. Dneska asi už je situace jiná, protože ty standardy jsou a jsou zpracované na všechny možné situace, ale před těmi dvaceti lety to bylo vyloženě na tom, jestli se velitel rozhodne dobře, nebo špatně. Nedalo se aplikovat… jsem přesvědčený – byť mi to bylo vytýkáno, byť mi bylo vysvětlováno, že to lze – tak jsem přesvědčený, že před těmi dvaceti lety prostě to byla hrubá improvizace.“

  • „My jsme byli předurčeni k tomu, abychom poskytovali humanitární pomoc u nějakého městečka hluboko v týlu. Nicméně potom na místě, když saúdskoarabská armáda a myslím, že i spojenci zjistili, že disponujeme protichemickým vybavením, které chybělo saúdskoarabským jednotkám, tak na místě došlo k dohodě, že nebudeme poskytovat někde humanitární pomoc, ale že budeme zařazeni do bojových jednotek. Takže na základě toho nám bylo předurčeno výchozí místo u městečka Hafar al-Batin, kde jsme si vybudovali naši stanovou základnu. Do té základny jsme se přesunuli s výjimkou části velení, které zůstalo na té základně prince Chálida, a my jsme začínali v tom Hafar al-Batin. Potom když došlo k nasazení jednotek, dejme tomu, na frontovou linii, tak jsme byli rozděleni na tři části. Každá ta jednotka saúdskoarabské armády dostala část české, československé jednotky, která jí měla poskytovat protichemické zabezpečení. Ten problém byl v tom, že my jsme v podstatě vyjížděli jako celek a byli jsme připraveni poskytovat tohle zabezpečení pouze pro jedno místo. A najednou jsme měli čtyři místa. Měli jsme tu základnu prince Chálida, kde zůstalo i velení koaličních vojsk, tam jsme poskytovali ochranu protichemickou. Byl to ten Hafar al-Batin a pak to byla ta dvě postavení saúdskoarabských brigád, která jsme měli chránit taky. Takže částečně se to podařilo splnit, protože jsme vyjeli tak nějak vybavení s určitou zásobou, ale částečně se to nepodařilo splnit. To se asi moc nereflektuje, tahle zkušenost. My jsme tam v několika okamžicích byli nuceni postavit Potěmkinovy vesnice a tvářit se, že toho jsme schopni, i když jsme toho schopni nebyli.“

  • „Zdravotnický odřad, ve kterém byli čtyři lékaři a zhruba dvacet šest dalších příslušníků, se začal připravovat v Hostivicích u Prahy. Pochopitelně ta armáda byla vycvičená na boj ve středoevropském válčišti. Takže my jsme vlastně ani netušili, jak to tam bude vypadat. Takže první, co jsme se snažili udělat, bylo zjistit, jaký vůbec… Je potřeba si uvědomit, že v tom roce osmdesát devět se vojáci z povolání de facto nedostali ani do spřátelených zemí, natož aby se dostali někam do zahraničí. Dneska si člověk zajede do Egypta na dovolenou a ví, jak to tam vypadá. Tyhlety zkušenosti absolutně chyběly. Takže my jsme hledali různé kontakty lidí, kteří sloužili v Libyi nebo něco takového, abychom z nich vůbec dostali, jaké jsou klimatické podmínky, co nás tam čeká, případně hadi, štíři, choroby a tak dále. Z toho vzešel nějaký seznam toho, co by nás tam mohlo čekat, a začali jsme tu jednotku vybavovat a připravovat na to, co ji tam čeká. Jenom sehnat třeba výrobník ledu, to byl prostě obrovský problém, ale bez toho ledu to tam v podstatě nešlo. Takže chvíli trvalo, než jsme přesvědčili vedení zdravotnické služby, že s tím, co má středoevropské válčiště k dispozici, tam obtížně uspějeme. Dopadlo to nakonec tak, že pan generál Jiránek – myslím, že tak se jmenoval v té době – vydal pokyn: ‚Otevřete jim sklady včetně výzkumných ústavů a ať si vyberou.‘ Takže my jsme pak začali objíždět všechny tyhle věci. Já jsem zmínil ten výrobník ledu, což zrovna v té době byl výzkumný úkol, na kterém se pracovalo, takže my jsme si dovybavili zdravotnický odřad tím, co bylo v možnostech tehdejší armády v té zdravotnické oblasti včetně tedy i těch výzkumných ústavů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 09.06.2021

    (audio)
    délka: 02:03:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Teprve v Afghánistánu jsem cítil, že splňujeme, co od nás spojenci očekávají

Jindřich Sitta v roce 2021
Jindřich Sitta v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Bývalý vojenský lékař, plukovník v záloze Jindřich Sitta se narodil 15. srpna 1955 v Praze. Vystudoval vojenské gymnázium a medicínu na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Po sametové revoluci se podílel na transformaci zdravotnické složky československé a české armády. Jako vojenský chirurg se již od prosince 1990 účastnil mise v Perském zálivu v rámci operace Pouštní bouře, kde Čechoslováci došli se spojeneckými jednotkami až do osvobozovaného Kuvajtu. Po vstupu České republiky do Severoatlantické aliance vyjel jako velitel 6. polní nemocnice do mise NATO v Albánii, část zdravotníků se poté přesunula na pomoc zemětřesením postiženému Turecku. V roce 2002 velel 6. polní nemocnici během půlroční mise v Afghánistánu a jednotka si zde získala respekt aliančních spojenců. Po návratu do ČR mu armáda neprodloužila kontrakt, a tak z ní po třiceti letech služby odešel. Pracoval jako ředitel Sazka Areny a podílel se na činnosti Československé obce legionářské. Za své zásluhy obdržel několik vyznamenání. V letech 2017–2020 kandidoval jako nestraník za hnutí STAN. V roce 2024 žil v Plzni.