Karel Šling

„Jaké byly přesně poslední chvíle popravených, nevím. Ale poprava se konala 3. prosince 1952 od ranních hodin na nádvoří ruzyňské věznice. Na stejném místě, kde popravili Horákovou a další. Poté, co byli popraveni, byly rakve pod ozbrojenou stráží odvezeny do strašnického krematoria, kde byli všichni zpopelněni. Popel byl nasypán do jednoho pytle a dva důstojníci StB dostali rozkaz se popele zbavit. Takže to vezli, nevím kam. Ale cestou byla namrzlá silnice, tak rozsypali popel na silnici. Vím, že cestou vtipkovali, ten, co řídil: ‚Ještě nikdy jsem nevezl deset chlapů na zadním sedadle.‘ Když jsme po rehabilitacích, když byl rozsudek nad mým otcem zrušen v roce 1963, žádali o vydání ostatků, bylo nám sděleno, že ostatky byly umístěny neznámými lidmi na neznámém místě. Jak jsem zjistil z archivu, napsali oba zprávu o tom, že ten popel rozsypali na silnici.“

„Vzpomínku na to mám. Šli jsme spát jako vždy, StB chodila zatýkat zásadně v noci, to se naučili od Sovětů. Protože nejlépe a nejvíce je dezorientovaný člověk, když ho seberou ve dvě ráno. To neví, co se děje. Takže si vzpomínám na to, že jsme šli spát, najednou se rozsvítilo světlo, vstali jsme, v místnosti byli chlapi v kožených pláštích. StB, dá se říci, kopírovala gestapo, ty dlouhé kožené kabáty, to byla taková uniforma. Oblékli jsme se, naložili nás do auta a vezli nás pryč. Byli jsme v autě s matkou, protože otec tam v té době nebyl, toho sebrali cestou domů, ten vůbec toho 6. října domů nedorazil. Cestou se soudruhům podařilo zabloudit, také se jim porouchalo auto. Nakonec jsme dojeli k ruzyňské věznici, kde nás násilím odtrhli od matky, naložili nás do druhého auta a odvezli nás důstojníci StB. Vím, že to odtrhávání bylo dramatické, řval jsem a držel jsem se kliky auta. Museli mne odtrhnout a pak jsme se jim ještě s bráchou v autě zamkli, takže se na nás museli dobývat. To zamčení v autě jsme provedli v jednu v noci, kdy jsme nechtěli odjet pryč, tak jsme se zamkli v autě. Dostal nás z auta otcův šofér, který nás nalákal na hračku. Tak jsme to auto odemkli, a už nás měli.“