Dozvěděla jsem se, že můj syn je prý mrtvý. Ale seděl vedle mě!
Publicistka Jana Šmídová se narodila 10. dubna 1949 v Praze. Její otec, novinář Milan Weiner, pocházel z židovské rodiny postižené holocaustem. On sám přežil věznění v Osvětimi a dalších koncentračních táborech, ztratil však bratra, otce, prarodiče i další příbuzné. Po válce pracoval jako novinář, ale v důsledku antisemitských čistek v padesátých letech na čas musel působit na méně exponovaných místech. V roce 1963 byl rehabilitován a poté založil Redakci mezinárodního života v Československém rozhlasu, kterou vedl až do svého onemocnění v roce 1968. Zemřel 25. února 1969. Matka Marie, za svobodna Trčková, pracovala jako úřednice. Jana až do deseti let vyrůstala u prarodičů v Jindřichově Hradci, poté se s babičkou přestěhovala k rodičům do Prahy. Po otcově vzoru inklinovala k novinářské profesi, již během studia na gymnáziu v Přípotoční ulici psala první publicistické texty. Roku 1967 odmaturovala a složila přijímací zkoušky na fakultu žurnalistiky. Během studia až do nástupu normalizace pracovala jako elévka v zahraniční redakci Československého rozhlasu. Ve dnech po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se podílela na šíření protiokupačních letáků. Řada jejích spolužáků, kteří se účastnili těchto protiokupačních aktivit, byla vyloučena ze školy. Ona sama čistkám unikla i díky tomu, že otěhotněla, a v roce 1970 se jí narodil syn Martin. S manželem, televizním redaktorem Milanem Šmídem, několik let žili v Louňovicích u Jevan, kde se jim narodil mladší syn Michal (1973). Prvních několik let normalizace se tak věnovala především dětem. Posléze pracovala jako technická redaktorka na nočních směnách v Mladé frontě. Roku 1983 nastoupila jako redaktorka do Svobodného slova. V roce 1988 měla možnost vyjet na reportáž do Černobylu a napsat rozsáhlý článek o následcích jaderné havárie. Ve dnech po 17. listopadu 1989 její rodinu zasáhla fáma o „mrtvém studentu“ Martinu Šmídovi, který údajně zahynul během demonstrace na Národní třídě. Začátkem roku 1990 nastoupila jako redaktorka do Lidových novin, posléze pracovala ve Svobodné Evropě a v Českém rozhlasu. Přispívala také do věstníku Federace židovských obcí Roš Chodeš. V roce 2021 bylo v pozůstalosti jejího otce Milana Weinera objeveno album 41 unikátních fotografií, zachycujících autentický život v ghettu Terezín a portréty jeho vězňů. Album je známo pod názvem Album G. T.