Josef Sokol

„No ale já jsem byl s něma asi za minutu nebo za dvě hotový, protože já jsem jim řekl, že nebudu ve společnosti, která vraždí nevinné lidi, a navíc jsem říkal: ‚Jsem věřící a řekl mně váš kolega nejvyšší, který vystudoval v Rusku, mně říkal: Josefe, a víš ty vůbec, že ty, že jsi věřící, že jsi nepřítel pracujícího lidu? Já mu říkám: Tak soudruhu Zavřele, to jsem teda opravdu nevěděl toto, to jsem se dozvěděl až od tebe.‘“

„Maminka vyprávěla, že, jak jsem už začal, že chodila bosky. Celou zimu chodila bosky, a jenom když šli do kostela, tak u branky, která vedla už na silnici, tak tam řekla jako nevlastní matka mamince: ‚Fano, obuj se.‘ Tak se obula a říkala, že to byl tak nádhernej pocit, tak teplo že bylo. A pak, když šli z kostela, tak zase, jak prošli brankou do zahrady: ‚Fano, vyzuj se.‘ Tak se zase vyzula a tak chodila prostě bosky. A celou tu zimu jí to vadilo, ale zajímavě. Když jsem se ptal, proč anebo jak jí to vadilo, tak říkala: ‚No protože děcka, co měly botky, tak se krásně klouzaly a jelo jim to, a mně to nejelo.‘“

„Já jsem měl jednu obrovskou výhodu, že jak maminka, tak tatínek byli, ne že by měli nějaké školy, tatínek měl průmyslovku, kterou si dělal, až už já jsem byl na světě nebo až jsem byl kluk, si dělal. Ale maminka neměla žádnou nějakou, mimo základní školy. Ale žila tři roky u tety ve Vídni a hodně se tam naučila a hodně tam viděla. Čili oba dva měli velice správné názory a já jsem s nima žil. A my jsme o tom diskutovali. A když přišli strýci za tatínkem, jo, tak já jsem poslouchal.“

„No a tam jsme opravdu žili jak skauti. To bylo bezvadné. Ta louka pod tím, až k tomu potoku, tak ta nám sloužila na různé střílení z luku a já nevím, co všechno jsme dělali. A sportovali jsme hlavně teda, no. A lovili bobříky, tam na to to bylo dobré. No a tak akorát, co si vzpomínám, tak bylo pro nás strašně takové těžké, že oni nás v noci vzbudili, několikrát to udělali. Udělali nám poplach. Že nám vykradli špajzku, jo, zloději, a my jsme jich museli hledat. Baterky, jo, a v noci. Tak skupina šla tam, skupina šla tam, skupina šla tam...“

„Občanské fórum organizovalo a zajišťovalo mítinky takové, takové besedy s občany. Protože tam chodili, chodili k nám lidé z venkova, z měst tady v okrese a chtěli, aby tam někdo od nás přijel, že lidi neví vlastně, co se děje, že by to chtěli vysvětlit. No takže potom pan Pavliščík, jako nás šéf, mě určil, že budu jezdit ještě s jedním pánem. No a bylo to velice zajímavé pro mě, protože to bývaly sály dvě stě tři sta lidí, že, v takových tych větších městech, jak jsou Klobouky třeba nebo Slavičín.“