Jan Soukop

* 1931

  • „To byl předseda národního výboru a tohle byl předseda akčního výboru, a ty prakticky nechali tátu zavřít, protože musel mít posudek. Já jsem měl posudek na vojně: nespolečenský chlap, nezdraví, návrat nežádoucí. Brácha to samý. Takový byl posudek obce na vojnu.“

  • „Tady kdysi byla cihelna, tak půl kilometru za vsí. Dneska je to už zavezené. Tam byl hajný ve výslužbě, služebný hraběnky, bydlel na bytě té cihelny. Jmenoval se [Šula] a byl to Němec. Bábi myslela, že on jako měl s Němci dost společného. Tak tam chtěla, tak táta mi řekl, abych zapřáhl a zavezl ji tam. Když jsme tam přijeli, tak [Šula] mě poslal ven a bavil se s babičkou. Pak mi povídala babička, že vytáhl tolika spisů a povídá: ‚To všechno je udání na lidi, co jsem zachránil.‘ A v roce 1945 partyzáni, když už tu byli Rusi, tak toho chudáka [Šulu], už byl chudák, vyhodili do brambor a tam skonal. Jeho dcera, byla tam s nim, svobodná Mári, tak ta mu zařídila pohřeb. Ale ty partyzáni ho hodili jako kolaboranta, že... a on zachránil lidi.“

  • „Jeli jsme do Třeště, kde nás přebrali a vezli do Jihlavy. V tom roce 1952 a 1953 byli povolaný oficíři... Máca, který byl učitelem v Nové Říši, tak když jsme šli v Jihlavě do vagónů, on stál u dveří a já mu povídám: ‚Tak pane učiteli, kam pojedeme?‘ – ‚To ti říct nemůžu.‘ Neřekl mi to. Znal mě, vždyť mě učil. A jeli jsme do Komárna do pevnosti, jak jsou hradby a přístaviště Dunaj, tak do té pevnosti. Tam jsme byli tři neděle. Tam nás naučili vlevo, vpravo bok, zdravit. Jak nás převychovají. ‚A my vás postřílíme. S vámi vydláždíme nádvoří v pevnosti.‘“

  • „Tátu začali honit. Tak do toho roku 1952 se to vydrželo, jenže v tom roce 1952 mně bylo 21 a bráchovi 20 let. Tak 30. srpna 1952 jsme museli narukovat a 20. září 1952 táta šel budovat Žďár“ – „Do ŽĎASU?“ – „Ano, zavřeli ho a tam byl 5 měsíců. Od konce září a v únoru nebo březnu přišel domů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Krasonice, 30.09.2022

    (audio)
    délka: 01:16:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když vesnice združstevňovali, tak nás, kulaky, poslali pryč

Jan Soukop v době vojenské služby u PTP, 50. léta
Jan Soukop v době vojenské služby u PTP, 50. léta
zdroj: archiv pamětníka

Jan Soukop se narodil 30. dubna 1931 v obci Krasonice na Vysočině. Jeho rodina zde vlastnila hospodářství a obdělávala 20 hektarů zemědělské půdy. Druhou světovou válku prožil v místě svého rodiště a stal se svědkem událostí spojených s německými i osvobozeneckými vojsky. Od roku 1937 navštěvoval místní obecní školu a v roce 1945 nastoupil na měšťanku v nedalekém městě Nová Říše. Od 15 let pak pracoval v zemědělství svého otce. Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítali vstoupit do Jednotného zemědělského družstva, byli označeni za „kulaky“ a pamětník i jeho mladší bratr narukovali 30. srpna 1952 k vojenskému útvaru Pomocných technických praporů. O několik týdnů později pak soud za neplnění zemědělských dodávek poslal jejich otce na pět měsíců do vězení. Vstup do JZD nakonec otec podepsal. Družstvo bylo posléze založeno v roce 1957 a část rodinných příslušníků, včetně pamětníka, v něm pracovala. Po roce 1989 byly polnosti rodině v rámci restitučního řízení vráceny. Pamětník v roce 2021 oslavil 90. narozeniny a v době natáčení žil v obci Krasonice (září 2022).