Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ctibor Štádler (* 1936  †︎ 2024)

• narozen v Praze 30. července 1936

• roku 1944 se rodina přestěhovala do Střížovic

• ve Střížovicích zažil osvobození americkou armádou

• svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v Liberci

• zemřel 17. února 2024

V kufírku na hračky jsem vozil maso

Ctibor Štádler se narodil 30. července 1936 v Praze. Vyrůstal v Karlíně s rodiči Annou a Františkem. Maminčini rodiče bydleli ve vsi Střížovice a tatínkovi rodiče v nedalekých Chválenicích. V roce 1942 nastoupil Ctibor v Karlíně do školy, ale čím dál častěji jezdila rodina do Střížovic. Tam byl na rozdíl od města dostatek jídla, které si vozili zpět do Prahy, i když jim za to hrozil od Němců trest. „Měl jsem takový kufírek na hračky, jezdil jsem s našima vlakem a v tom kufírku jsem vozil maso. To Němce nenapadlo, že bych tam něco měl, mysleli si, že tam mám hračky.“

Ke konci války se Štádlerovi do Střížovic přestěhovali, protože na Prahu probíhaly nálety. Ctibor vzpomíná rád na roky na vesnici, kdy si hrál s kamarády v lese. „Hodně jsme tam škádlili místní lovce zvěře. V noci jsme chodili pozorovat a našli jsme i brokovnici rezavou, můj táta měl brokovnicový náboje, tak jsme z toho stříleli.“

Divím se, že toho Kaštánka nezabili

Na vsi u Plzně byli Štádlerovi před válkou schovaní, ale i tam dolehl útisk ze strany Němců. V roce 1944 proběhla v sousedním Chlumu razie, protože gestapo obdrželo udání, že pan Bečvář tajně porazil prase. „Místní četník se dohodl s Němcema, že to nechají být, ale byl tam nějaký soused Kaštánek, který zavolal na gestapo. Bečváře odvezli a v Praze ho zabili. Měl dva kluky, divím se, že toho Kaštánka nezabili.“

Prarodiče měli ve Střížovicích malé hospodářství a Ctibor tam za války dědovi pomáhal. Chodily je tam pozorovat německé hlídky, což bylo samozřejmě hodně stresující. „Vždycky jsem říkal dědovi: ,Dědo, zase na nás koukaj.‘ Nic nám naštěstí neudělali, ale zážitky to byly děsivý.“ Poslouchat zahraniční rozhlas bylo za války zakázané, ale většina lidí to stejně dělala, stejně tak i Ctiborova rodina, která tajně ladila Volá Londýn. „Nesmělo se to poslouchat. Zas ten Kaštánek chodil pod oknama a zjišťoval, kdo poslouchá rozhlas.“

Dodnes nechápu, jak jsem to dokázal

Střížovice leží v části republiky, kterou osvobozovala americká armáda. Setkání s americkými vojáky a jejich technikou byl pro devítiletého Ctibora zážitek. S kamarády naléhal na vojáky, aby je svezli na tancích Sherman. „To nechtěli, tak zapřáhli za auto a přikryli nás plachtou a projeli rybníkem. Já myslel, že se utopíme, to trvalo hrozně dlouho.“

Ctibor se už za války učil anglicky, a tak se s vojáky dokázal i dorozumět. „Táta mi dal flašku šnapsu a ať od nich seženu brokovnici. Já jsem ji sehnal a dodnes nechápu, jak jsem to dokázal.“ Někteří vojáci spali v místním sále, kam si donesli postele. „Vozili si tam německý děvčata a teď tam s nima řádili. My kluci devítiletý jsme pozorovali, co tam s holkama dělaj, to bylo zajímavý pro nás.“

Důstojník z Texasu babičce dojil krávu

Vojáci u nich po konci války bydleli. „Bydleli u nás na zahradě a na naši sousedku učitelku křičeli sprostý slova.“ Přes pole v Chválenicích bydleli Ctiborovi druzí prarodiče a u nich se ubytovali tři američtí důstojníci. „Jeden byl z Texasu, ze Saint Antonia, a chodil babičce dojit krávu, protože byl z farmy.“ Američané na náměstí vyskládali jídlo, které přivezli s sebou a které bylo pro místní obyvatele často úplně neznámé. Ctibor vzpomíná, jak sledoval americké stíhačky, jak rozstřelují německé vlaky.

Po válce se Ctibor s rodiči vrátili zpět do Karlína. „Měli jsme tam prostřelený okno, někdo nám tam střelil.“ Nedaleko jejich domu byla hasičská nádrž a v ní našel Ctibor granát, který nahlásil k zneškodnění. Jeho tatínek pracoval u Kolbena a Daňka na Českomoravské, ale v roce 1948 dostal práci v Plzni, kam se celá rodina přestěhovala. Tam vystudoval Ctibor střední školu a v roce 1954 odmaturoval.

Kolega vykoukl z okna a zastřelili ho

Chtěl nastoupit na vysokou školu v Plzni, ale nedostal se kvůli kádrovému dotazníku. Chvíli studoval na ČVUT v Praze, ale nakonec odešel na vysokou školu do Liberce. Tam také začal pracovat v podniku LIAZ a později v textilce. V Liberci byl Ctibor během okupace v srpnu 1968. „Tam bylo strašnýho vojska. V noci šly party z hospody a házely na Rusáky prkna, ty si to nenechali líbit a začali do nich střílet.“ Během noční střelby tam zemřelo osm lidí. „Nevěděl jsem, co bude. Věděl jsem jen, že je to malér.“

V Liberci probíhala okupace zvláště tvrdě, jeden z tanků najel i do obchodní pasáže. „Jeden můj kolega vykoukl z okna a oni ho zastřelili. Já, když jsem slyšel tu střelbu, tak jsem byl doma, nikam jsem nešel.“ Ctiborovi v podniku nabídli členství ve straně a on ho přijal. „Furt mi psali, že jsem z buržoazní rodiny, i když jsem ze zemědělský. Říkal jsem jim to a on povídá: ,Nic si z toho nedělej, tam jsou trubci, oni pro tebe všichni zvednou ruku a pak budou všichni nadávat, že jsme tě zvolili.‘“

Ctibor Štádler uvažoval prý o emigraci. „Přemýšlel jsem o tom, tady mě to strašně štvalo.“ Do ciziny nakonec neemigroval, ale každý rok žádal o devizový příslib a ten mu jako straníkovi většinou dali. „Procestoval jsem skoro celou západní Evropu.“ V 50. letech se Ctibor seznámil se svou manželkou a v roce 1973 se přestěhovali z Liberce do Plzně, kde se jim narodil syn Ctibor.

Ctibor Štádler zemřel 17. února 2024.