Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MgA. Magda Štajnochrová (* 1941)

• narodila se 14. srpna 1941 v Táboře

• v letech 1954 - 1960 byl její otec Josef Štainochr vězněn za velezradu

• od roku 1956 studovala hru na klavír na pražské konzervatoři

• v roce 1968 absolvovala pražskou Akademii múzických umění

• v době normalizačních prověrek byla v souvislosti s uvězněním manžela Jiřího Benedy propuštěna z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity

• po roce 1990 vyučovala na nově zřízené Konzervatoři v Českých Budějovicích

Hudební pedagožka Magda Štajnochrová se narodila v Táboře 14. srpna 1941 jako dcera akademického malíře, sochaře, hudebníka a divadelníka Josefa Štainochra a absolventky přírodovědecké a matematicko-fyzikální fakulty, Zdeňky Štainochrové, rozené Vojtěchové. V roce 1945 se rodina rozrostla o bratra Vítězslava a v roce 1952 o Lubomíra. Oba rodiče intenzivně podporovali a rozvíjeli nadání svých dětí, maminka rozšiřovala hudební vzdělání dcery Magdy pravidelnými výlety vlakem z Tábora na operu do Prahy, otec vozíval syny do divadel na zajímavá představení. Rodinná idyla však skončila zatčením otce na podzim roku 1954, kdy byl obviněn ve zinscenovaném politickém procesu z velezrady a odsouzen k desetiletému trestu vězení, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv na dobu deseti let.

Vysílačka v malířském stojanu

V případu Josefa Štainochra sehrál důležitou roli bratranec Magdy Štajnochrové, Zdeněk Svoboda, který se kvůli živnostenskému původu stal pro nový režim nepohodlným a měl se s pomocí otce pamětnice pokusit o odchod do Německa. Součástí obvinění mělo být podle Magdy Štajnochrové i vykonstruované podezření, že Josef Štainochr při malbě v plenéru nosí v malířském stojanu vysílačku a vysílá z okolí Vimperka, kde tehdy působil na Vyšší hospodářské škole, do imperialistické ciziny.

Podle archivních dokumentů (arch. č. V-2432 MV) bylo Josefu Štainochrovi také vytýkáno, že podílel na vypracování zprávy o nepokojích po zavedení měnové reformy ve Vimperku, kterou měl jeho tehdejší kolega odeslat v šifrované podobě do redakce Svobodné Evropy v Mnichově. Dále mu bylo vyčítáno, že se postavil na stranu tří studentů vimperské hospodářské školy z kapitalistických rodin, kterým hrozilo vyloučení kvůli „propagování amerického způsobu oblékání a vystupování.“ Kritizován byl i jeho nesouhlas s poválečným vystěhováním barona Oskara Nádherného z měšického zámku.

Z knihovny králíkárna

Baron Nádherný byl spoluhráčem Josefa Štainochra z hudebního kvarteta. Z úcty k jeho rodině, která v Měšicích pořádala nejrůznější dobročinné akce a podle vzpomínek Magdy Štajnochrové přilepšovala peněžním příspěvkem každému novorozenci v obci do peřinky, proto Josef Štainochr podle vyšetřovacího spisu StB žádal, aby baronovi bylo dovoleno v zámku v klidu alespoň dožít. Tento požadavek však nebyl místním národním výborem vyslyšen a baronova rodina byla vystěhována do dvoupokojového domku, jehož dřívější obyvatelka v něm žila spolu s kozou a slepicemi. Zanedbaný prostor bylo potřeba před nastěhováním „doslova vykydat“. S úklidem baronově rodině vypomáhal i otec Magdy Josef Štajnochr.

Zařízení, které si šlechtická rodina nesměla vzít, si rozebrali měšičtí občané. Do zámku se pak nastěhovali místní členové komunistické strany. Magda Štajnochrová si vybavuje, jak ji otec vzal s sebou, aby jí ukázal, jak na zámeckém nádvoří pálili baronovy knihy. Ze stylově vyřezávané dobové knihovny si pak noví nájemníci v ambitech zámku postavili králíkárny.

Domovní prohlídka s klavírním doprovodem

Vzhledem ke shromážděným obviněním pak byl Josef Štainochr 17. listopadu 1954 přímo ve třídě před studenty, tentokrát již na bechyňské Střední keramické škole, zatčen jako vlastizrádce a umístěn do vazby. V domě Štainochrových v Měšicích u Tábora současně proběhla domovní prohlídka, na kterou má Magda stále živou vzpomínku. Do domu vtrhli příslušníci tajné policie a nevybíravým způsobem před zraky celé rodiny obrátili byt Štainochrových vzhůru nohama. Průběh prohlídky pak maminka pamětnice tlumočila nevidomému dědečkovi, pátrajícímu po původu nezvyklých zvuků doprovázejících řádění vyšetřovatelů. Zvláštní kulisu domovní prohlídce vytvořila třináctiletá Magda Štajnochrová hrou na klavír. Pravidelné cvičení si totiž neodpustila ani v přítomnosti nevítaných návštěvníků.

Josef Štainochr byl následně ve vykonstruovaném procesu odsouzen k desetiletému trestu a uvězněn v Kartouzích u Valdic. Rodina jej směla navštívit až po dlouhých dvou letech a vzpomínky na neomalené a omezené chování dozorců v návštěvní místnosti uvízly Magdě Štajnochrové hluboko v paměti.

Bratříčka vám ukradli, tak si ho zase vezmeme zpátky

Nejmladší bratr Magdy Štajnochrové Lubomír byl po uvěznění otce dokonce rodině odebrán asi tak ve věku čtyř let na převýchovu pod záminkou lékařského vyšetření. Trvalo několik týdnů, než se podařilo zjistit, co se vlastně s chlapcem stalo a informace o místě jeho pobytu se k rodině dostala naprostou náhodou, když ji na ulici zoufalé matce pošeptal předseda okresního výboru KSČ.

Na únos malého synka pak rodina zareagovala stejnými prostředky – chlapce zpět domů unesl starší z bratrů Magdy Štajnochrové, tehdy sotva dvanáctiletý Vítězslav, který nasedl na vlak z Tábora do Českých Budějovic, vyžádal si návštěvu bratra ve výchovném ústavu v nedalekém Boršově nad Vltavou a odtud ho nepozorovaně odvezl zpět k rodině. Ta jej pak zpočátku doma ukrývala, aby jí nemohl být znovu odebrán. Starší z bratrů Magdy Štajnochrové svou neohroženost prokázal ještě jednou, a to při táborské návštěvě prezidenta Antonína Zápotockého, kdy mu na jednom ze shromáždění spolu s květinou předal i vlastní žádost o propuštění otce z vězení a udělení milosti. Bohužel bez úspěchu.

Úžasná odbornice a úžasná matka

Po dobu otcova věznění maminka Magdy Štajnochrové zůstala sama se třemi dětmi a svým nevidomým otcem. Absolventka Přírodovědecké fakulty a zároveň Vysokého učení technického, na svou dobu ojedinělá osobnost, jediná studentka mezi všemi muži. Získala aprobaci na matematiku, geometrii, deskriptivu a fyziku, ale po roce 1948 vyučovat nesměla. Vzhledem ke svým mimořádným schopnostem byla vyhledávána alespoň k soukromé výuce.

Kolegové z Prahy jí posílali žáky na doučování i složité rovnice k vyřešení. Magda Štajnochrová vzpomíná, jak maminka jednou rukou míchala jíšku a druhou řešila složité rovnice. Výsledek pak svým pražským kolegům diktovala telefonicky z nejbližší poštovní stanice. Magda Štajnochrová dodává, že alespoň dodatečně by své mamince takto ráda vzdala hold, protože jako děti jsme „tak úplně nechápaly tu její výjimečnost. A posléze tu její statečnost a neohroženost, se kterou se o nás starala.“

V době věznění Josefa Štainochra sledovala jeho rodinu včetně dětí Státní bezpečnost. Magda vzpomíná, jak ji ještě na základní škole oslovovali neznámí muži, nabízeli jí bonbony a lákali ji na slibnou kariéru herečky nebo modelky, a přitom vyzvídali podrobnosti ze života rodiny. Neznámí muži se v zahradě Štainochrových objevili i na Štědrý večer, kdy děti, které podle rodinné tradice chodily se svíčkou poděkovat přírodě a stromům za jejich štědrost, zahlédly na zahradě dva prchající muže, nepochybně agenty StB, kteří dění v domě zpovzdálí sledovali.

Soudružko, vy si troufáte jako dcera vlastizrádce jít na vysokou školu?

V době otcova věznění Magda Štajnochrová začala studovat hru na klavír na pražské konzervatoři pod vedením Václava Holzknechta. Ředitel školy se tehdy nenechal odradit jejím špatným kádrovým posudkem a přijal talentovanou studentku na svou vlastní odpovědnost. Vážnější situace však nastala při přijímacích zkouškách na Akademii múzických umění, kde byl součástí třetího kola politický pohovor. Jeden ze zkoušejících se na Magdu Štajnochrovou tehdy obořil se slovy: „Soudružko, vy si jako dcera vlastizrádce troufáte jít na vysokou školu?“

Svou „troufalost“ pak musela napravit tím, že se musela učit „sžívání se“ s dělnickou třídou – následující rok tak strávila na venkově v jednotném zemědělském družstvu vršením kopek, vázáním povřísel, okopáváním a sklízením brambor. Díky plnění a překračování norem mohl být její kádrový profil vylepšen a ona přijata ke studiu – nejprve však jen při zaměstnání. Magisterské studium pak absolvovala v roce 1968.

Z akademika nočním hlídačem

V roce 1960 byl u příležitosti amnestie otec z vězení po pěti letech propuštěn, kvůli zákazu vykonávat svou profesi pak mohl pracovat jen jako noční hlídač v různých podnicích a internátech až do svých devadesáti let. Ve vězení se setkal s některými výraznými osobnostmi, jako např. historikem Zdeňkem Kalistou.

Z vězení se Josef Štainochr vrátil s podlomeným zdravím v důsledku prodělané tuberkulózy a korekcí na samotce s betonovou podlahou, kam se dostal kvůli neplnění pracovní normy např. při draní peří nebo loupání cibule. Musel si tam vystačit s přídělem dvou set gramů chleba na den a vodou. Roku 1969 byl Josef Štainochr sice rehabilitován, ale v období normalizace byl opět derehabilitován. Úplného zproštění viny se dočkal až v 90. letech. Ke stým narozeninám mu v roce 1999 písemně poblahopřál i tehdejší ministr kultury Pavel Dostál.

Za politické vtipy do vězení

V roce 1969 se Magda Štajnochrová provdala za Jiřího Benedu. Její muž byl synem živnostníka a ještě jako mladistvý byl na šest a půl měsíce odsouzen v roce 1948 ve skupinovém procesu za šíření ilegálních tiskovin. Po ukončení gymnázia v roce 1950 nezískal doporučení ke studiu práv a musel nastoupit do výroby. Následně mohl studovat ekonomii při zaměstnání.

Po získání titulu inženýra na Vysoké škole ekonomické se postupně vypracoval na pozici krajského ekonoma mezd národního podniku Potraviny. Protože nebyl členem komunistické strany, stal se po prověrkách kádrových pracovníků nepohodlnou osobou. Spolu se třemi bývalými spolužáky ze Zátkova gymnázia v Českých Budějovicích (dnešní Gymnázium Česká 64) byl v roce 1972 zatčen pro pobuřování za kritiku sovětské okupace, systému socialistického hospodářství a vyprávění politických vtipů na pravidelných srazech absolventů.

Tiše a oddaně bolševik na laně visí

Jak absurdní a z dnešního pohledu směšná byla vznesená obvinění, dokazují archivní materiály tajné bezpečnosti (arch. č. KR-2102 ČB, V-3292 ČB) navrhující trestní stíhání dřívějších spolužáků za „politické diskuse, ve kterých hanobí naše společenské zřízení, urážejí představitele strany a státu a představitele spřátelených zemí,“ mj. zpěvem písní. Např. v písni Purpura od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra byl pozměněn text na „tiše a oddaně bolševik na laně visí, stále visí“, dále pak píseň Černý muž pod bičem otrokáře žil byla zakončena zvoláním „až budou všichni komunisté na větvi viset, bude na světě ráj“.

Proviněním bylo i to, že si spolužáci na svých setkáních vyprávějí „politicky závadné“ vtipy a „vychvalují kapitalistický způsob života a předpovídají hospodářský a politický krach v ČSSR, zkrátka otevřeně vystupují proti politice KSČ.“ Dalším prohřeškem mělo být odsouzení „internacionální pomoci států Varšavské smlouvy v srpnu 1968“ a zpochybňování „dočasného charakteru pobytu okupačních vojsk“. Přestože se obviněný Jiří Beneda mimo jiné hájil tím, že vyprávěné anekdoty nemohly být závadné, když je slyšel od členů komunistické strany, jeho pobuřování vedlo k uvěznění na deset měsíců.

Záminka, jak manžela odstavit

Samotný obsah abiturientských srazů však nebyl podstatný. Šlo hlavně o záminku, jak manžela odstranit z vedoucí funkce a dosadit do ní politicky spolehlivější kádry. V souvislosti se stíháním svého muže byla Magda Štajnochrová propuštěna z Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích a až do roku 1990 vyučovala v lidové škole umění. Po návratu z vězení její manžel nesměl pracovat jako ekonom a do důchodového věku vykonával práci nočního hlídače a později skladníka.

Po roce 1989 se aktivně zapojil do činnosti Konfederace politických vězňů, kde úspěšně poskytoval právní pomoc obětem komunistického režimu v rehabilitačních a restitučních procesech. Při vzpomínání na svého bývalého manžela Magda Štajnochrová zdůrazňuje, že si svého muže vážila, „protože měl páteř rovnou a vždycky jednal podle pravdy a vždycky se snažil vidět věci objektivně, tak jak byly, a nenechával se ničím zastrašit, nějakými výhrůžkami, nebo naopak nějak uchlácholit nějakými výhodami“.

Nejistá budoucnost

Umění a zejména hudba v životě Magdy Štajnochrové hrály zásadní roli a poskytovaly jí v těžkých chvílích útěchu a prostor ke svobodnému vyjádření. Jak sama přiznává, dnes však s lítostí pozoruje menší zaujetí uchazečů o studium uměleckých oborů i změněnou motivaci, vycházející více z ekonomických zájmů a potřeby kompenzace zábavy. Její obavu z úpadku kulturních hodnot prohlubuje také nová společenská situace.

Velká svoboda totiž vyžaduje i velkou odpovědnost při výběru z mnoha možností. A tato odpovědnost podle Magdy Štajnochrové mnoha lidem dnes chybí. O ničivém dopadu komunistického režimu na dnešní stav společnosti Magda Štajnochrová nepochybuje: „Zvůle komunistického režimu nebyla důsledně stíhána ani odsouzena a zůstává takovou dřímající pseudodemokratickou zrůdností, která ohrožuje naši budoucnost.“

V roce 2021 Magda Štajnochrová žila v Měšicích u Tábora a vyučovala na Konzervatoři v Českých Budějovicích.