Josef Stanko

„Trvali na tom, že musím jako voják být členem strany, tak když jsem byl v té vojenské akademii, tak tam mě prostě do té strany získali, tam jsem podepsal přihlášku.“ – „A vy jste to nepodepsal proto, že byste byl nějaký zapálený komunista.“ – „Ne, to vůbec.“ – „Ale protože jste chtěl zůstat v armádě.“ – „No jistě, jináč bych tam nebyl.“ – „Ale teď ta armáda, to byla politická armáda.“ – „No v podstatě všichni kromě vojáků, ale ti důstojníci byli vesměs komunisté. Nebo členové strany.“ – „A proč jste chtěl být v té armádě?“ – „No říkám vám, že jsem si podal přihlášku do toho učiliště a tam mě vzali, tak jsem celkem byl rád, i proto, že jsem opustil to prostředí, v kterém jsem jako kluk, jako dítě a dorůstající kluk žil. V té špíně, v tom prostředí, protože to bylo prostředí skutečně pro ubožáky.“

„A nakonec jsem i já musel za otce jednu dobu dělat, bylo mi asi dvanáct, těch dvanáct, třináct let. Otec trpěl na kostní tuberkulózu. A dali mu na ruku protézu, takže nemohl s tou rukou moc dělat, takže když mi bylo těch dvanáct, třináct let, tak jsem ho musel zatupovat. To bylo zrovna v období žní, takže jsem za otce svážel obilí. Otec sice připravil koně a povoz, takže jsem přišel a prostě ty koně mně předal, a já jsem pak jel na pole pro obilí a svážel ho k mlátičce. A tak to bylo prakticky po celou dobu žní.“ – „Jste to měl těžký.“ – „Takže jsem to měl těžký, protože jako dvanáctiletý kluk zvedat ty snopy a nakládat, srovnávat na té fůře nebylo lehké. A pak to překládat na tu mlátičku, takže jsem měl co dělat, abych to zvládal. No a nejen to, pak když už bylo po žních, tak jsem místo otce třebas musel orat pole, pro toho statkáře. A nejhorší bylo naložit ten pluh na vůz a přepravit si ho tam na pole, kde jsem pak musel ten pluh sundat a dát ho dohromady a s tím pluhem orat. No a ten pluh vážil kolem čtyřiceti kilo snad a [já] měl co dělat, abych to vůbec nějakým způsobem naložil.“