František Šťastný

* 1922

  • „Jsem slyšel od kamarádů, že ta Dukla taky byla zbytečná, však byl za to i generál Svoboda potrestanej, protože tam nahnal lidi a ti Němci byli na kopci v počtu pár jenom, kdyby se to obklíčilo, tak to nemuselo takhle dopadnout. Ale to už je pozdě o tom dneska mluvit, to už je pozdě.“

  • „A kapitán rada povýšil hned Reicina na podporučíka a mě na desátníka. Žádný takový nejdříve svobodník a tak, přímo na desátníka. Jenže já jsem ho neměl rád, on byl tak protivnej chlap, to se nedá vyprávět! To bylo Franty zrovna, já měl svátek a já jsem něco popil a von přišel. Moje povinnost byla říct: ,Soudruhu podporučíku, co si přejete?‘ A já namísto toho: ,Ty kurvo židovská, nechoď mně na oči!‘ A prásk po něm židlí na dveře. No, tak on utek. A druhej den mně to (výložky) utrhali i s pahonama, a do strážný roty! A tak jsem šel do strážný roty.“

  • „Útočili jsme večer, ani se nepamatuju, jak se ta vesnice jmenovala – Mmachnowka nebo tak nějak. Němci nás pozorovali, pustili světluše, takže bylo (vidět) jako ve dne, a minometnou palbu. Němci měli kaťuše, Rusáci vaňuše. Kdo utíkal, ten tam vostal. A kdo ležel a plížil se, tak jako já, ten se zachránil. Já jsem se plížil až k lesu a tam stál Rusák a křikl: ,Stůj, kam utíkáš!‘ Já ale neutíkal, v tu chvíli člověk nevěděl, kde je, kde je náš útvar. Rusák slyšel, že mluvím taky rusky, tak mi ukázal, kam mám jít, a tak jsem se dostal k našemu útvaru.“

  • „Dokud byli Němci, tak mně pomáhali. To nebyli majitelé, ti Němci, ti byli zavření tehdy v Postoloprtech. To byli Němci, kteří tam pomáhali hospodářům, no a když je odsunuli, tak jsem tam zůstal sám! A to bylo devadesát hektarů! Já jsem měl dva páry koní, traktor, osm kusů dobytka hovězího, obecního bejka, to bylo velký hospodářství.“

  • „Já jsem musel zakopávat ty mrtvoly. Oni nejdřív přijeli ti Rusáci a oni šli jak na jatka. Rusáci: Hurá hurá, hurá! A pěšky, žádný tank, byla to jenom pěchota, nic neměli. A (Němci) jenom ratatatatatata! Automatama je pokosili, tam padlo takových, nebudu lhát, dva tisíce těch vojáků ruskejch! Přijel buldozer, udělal díru, nahrnul to tam, tak jak to bylo, i se zbraněma a vším, a zahrnul to. Pak přivezli Židy a to samý. Vykopali díru, tam u nás, co já jsem bydlel, tam jsou takový čtyři hroby obrovský. Tam až budou jednou něco kopat, tak na to přijdou. Vykopali díru, nasypali vápno a ti Židi tam napadali ještě živí, automatem po nich začali střílet, to se všechno ještě hejbalo, když to buldozer zahrnoval. No a to udělali tři transporty těch Židů takhle a dva transporty těch Rusáků.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žatec, 31.08.2006

    (audio)
    délka: 46:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdo se u Machnowky plížil nebo ležel, ten to přežil. Kdo utíkal, ten tam zůstal

František Šťastný
František Šťastný
zdroj: Českoslovenští vojáci na bojištích Druhé světové války - ilustrační snímek ze sbírky Post Bellum

František Šťastný se narodil roku 1922 na Volyni. Po obsazení oblasti nacisty byl svědkem vyvraždění pěti tisíc Židů a Rusů a musel pomáhat při pohřbívání v masových hrobech. Při formování československé zahraniční armády se přihlásil a prvních bojů se účastnil u Machnowky. Krátce na to byl lehce zraněn a pracoval jako pomocná síla v kuchyni spolu s agentem Reicinem. Nadále byl přidělen k jednotce, s kterou se dostal do Kroměříže, kde se dočkal konce války. Po válce pracoval jako zemědělec a byl odsouzen k měsíci nucených prací.