Danuše Stehlíková

"To mně párkrát nabízeli. ,Kancelářskou práci můžete klidně dělat. Máte na to vzdělání. Stačí, když nám tady podepíšete, že to rušíte. Co vám to udělá?´ Já jsem říkala: ,Neudělá mi to nic. Ale Já to neudělám. Já to neudělám!´ Tak takhle jsme se dohadovali jako na trhu."

"To vtrhnou čtyři nebo pět lidí do bytu, mají s sebou jednoho občanského člověka, kterého někde prostě sbalili, aby to dostalo takový správný nádech. To jsem na něm viděla, že je vyplašený. A řeknou: ,Tady máme povolení k domovní prohlídce.´ Okamžitě začali! Rozdělají vám postele, každou knížku vytřepou. Já jsem měla hodně skla, křehčí nádobí, měla jsem to ráda. A vždycky jsem jim řekla: ,Pánové, jestli jenom uslyším cinknout, tak si mě nepřejte!´ Taky necinklo. Ale obrátili všechno. Prádlo vám vyndají, knihy vám vyndají. My jsme jich měli spousty. Takhle jak je stěna, tak ta byla plná knih. Já jsem si říkala, že jestli tohle budou prohlížet… Každou vzali, vytřepali, jestli v ní něco není a zandali. A takhle systematicky šli řadu po řadě."

"Ten Ilja Prachař, herec, najednou jsem zvedla telefon a ozvalo se: ,Tady Ilja Prachař, byl bych rád, kdybych vás mohl navštívit.´ A já si říkám: ,Ježíši Kriste!´ Tak se objednal, přišel a řekl: ,Paní Stehlíková, my jsme se o vás dozvěděli, že v tom lítáte. Pár mých kamarádů a já se budeme skládat každý měsíc a dávat vám osm stovek.´ Teď by to bylo úplně směšný, ale v té době to bylo dobré. Možná rok mi tenhle Prachař vždycky přines osm stovek, popovídal a odešel."