plukovník v. v. Miroslav Stejskal

„Přišel k nám Hejl a řekl mistrovi, aby mě uvolnil. Dva němečtí vojáci s puškami mě vedli mezi sebou a vedli mě k Hejlovi. Všichni už mysleli, že mě jdou zastřelit, ale nestalo se tak. Hejl řekl, které prase zabít. Já jsem ho zabil, rozporcoval a předal jim to. Naložili to, šli ještě do hospody, popili nějakou kořalu, nasedli do transportéru a jeli do kopce, poněvadž z Vranové se jelo do kopce. A na kopečku už se pak jelo směr Praha a městečko Trnávka a Moravská Třebová... No a teď když jsme tam tak zůstali, tak najednou říkají: ‚K nám už jedou Rusi!‘ A bylo vidět, jak od Lípy, to je směrem od Kozova, jedou z toho kopečka dolů k nám do Vranové Lhoty. No a Vranovou Lhotu projeli a přiletěli za těmi Němci a křičeli: ‚Kde Němec, kde Němec?!‘ Tak jsem jim říkal, že jsou tam v tom kopci. Jak jsem jim to lámal, nevím. Jestli rusky nebo jak. Ale faktem je, že vzali mě a ještě jednoho hocha, naložili nás a vyjeli jsme do toho kopce. A ve škarpě v příkopě ležel obrněný transportér a pod ním Němci, kteří se ho snažili opravit a dostat ven. Tak jsme dojeli, vojáci Rudé armády seskočili, křičeli: ‚Hände Hoch, Hände Hoch!‘ Asi třikrát nebo čtyřikrát to opakovali. Němci nereagovali a začali po nich střílet. To už se s nimi Rusové nemazlili a postříleli je. Vytáhli je ven a nám řekli: ‚Hoďte je do zákopového příkopu a zaházejte je.‘ A to jsme udělali.“

„Tak se taky stalo – ubytovali je. A v noci ze šestého na sedmého (května 1945) se stalo to, že na Mitrovicích - to bylo tam, odkud pocházel Knoedl a Richter, kteří byli na německé frontě - tak se stalo, že celá Vranová Lhota musela nastoupit ke zdi naproti škole. A naproti nim namířené kulomety, že je postřílí. Tak tam došlo k jednání, ale ten (velitel) hned nařídil, aby starostu vyvedli na náves, že ho na místě zastřelí. Začalo jednání a jedna německá žena se u toho německého rozhodujícího důstojníka přimlouvala, že se o ně starosta vždycky dobře staral a pečoval o ně a že by to nebylo spravedlivé. No a přimlouvali se Beckerová, farář, učitel. No a do toho tam vběhla Richterova žena – toho, co byl na frontě – a vykřičela, že její bratr nikdy nic neudělal, ale Krejčí a Švec že pomáhají partyzánům. Zatkli Krejčího a Františka Švece, a bylo už víceméně rozhodnuto.“