Služ své vlasti odhodlaně!
Jaromír Stojan se narodil 21. února 1929 v Praze. Otec Jan pracoval jako vlakvedoucí a matka Helena byla instrumentářka. Z Prahy se rodina přestěhovala do Libiše, kde pamětník navštěvoval obecnou školu. Měšťanku vychodil v Neratovicích a poté se vyučil zahradníkem. Poměrně politicky vyspělé názory dovedly pamětníka - stejně jako otec vstoupil po válce do Československé strany národně socialistické - až ke konfliktu s okresním tajemníkem komunistické strany na Mělnicku. Na jedné politické schůzi otevřeně vystoupil proti zmiňovanému tajemníkovi a tato událost následně poznamenala celý jeho další život. Na jaře 1949 byl vylákán na poštu a přepaden příslušníky Státní bezpečnosti, kteří se vydávali za národněsocialistické partyzány. Byl odvezen do lesa a přivázán ke stromu před vykopanou jámu. Trvalo to pouhý týden a stejné osoby si pro něj přijely znovu, tentokrát však oficiálně. Zatčen byl dle archivních materiálů 28. dubna 1949 (sám pravděpodobně chybně uvádí 14. duben). Vyšetřovatelé jej vinili z ozbrojeného napadení již zmiňovaného tajemníka KSČ. Obžaloba ho rovněž vinila z držení a rozšiřování letáků a z úmyslu ilegálně opustit zemi. Státní bezpečnost zatkla i jeho rodiče - potkal je zmlácené při zinscenovaném setkání na chodbě vyšetřovny. Následně byl pamětník převezen do soudní vazby v Praze na Pankrác a souzen byl v rámci skupiny Josef Vyhňák a spol. Hlavní líčení Státního soudu v Praze se konalo 27. a 28. září 1949. Pamětník byl pro zločin přípravy úkladů o republiku odsouzen ke dvěma letům těžkého žaláře a ztrátě čestných občanských práv na dobu tří let. Několik dní po soudu byl eskortován do tábora Vykmanov a poté do tábora Barbora. Přežil zával i hrozící amputaci nohy. Před propuštěním dostal nabídku ke spolupráci se Státní bezpečností, což odmítl. V listopadu 1951 nastoupil základní vojenskou službu u bojového protiletadlového útvaru v Českých Budějovicích a posléze byl odvelen k nebojovému útvaru Pomocných technických praporů. Po návratu z vojny v se odstěhoval do Havlíčkova Brodu, začal pracovat v místní pilníkárně a večerně si doplnil průmyslovou školu. Ačkoliv nežádal o rehabilitaci, dostal se jeho případ v roce 1969 k soudnímu rehabilitačnímu projednání. Po roce 1989 vstoupil do Konfederace politických vězňů (KPV). Aktivně se zapojil do činnosti pobočky KPV v Havlíčkově Brodě a rovněž je členem i republikové rady KPV. V době natáčení žil v Havlíčkově Brodě (červenec 2021).