Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miroslava Štolzová (* 1954)

• narozena 26. února 1954 v Šumperku

• oba rodiče za druhé světové války v totálním nasazení

• otec Miroslav Vítek vyslýchán gestapem

• strýc Lubomír Vondra někdy kolem roku 1951 emigroval do USA

• prarodiče Boženu a Bedřicha Vondrovy za to komunistický režim léta šikanoval

• vystudovala zdravotnickou školu v Šumperku, poté pracovala jako zdravotní sestra

• v době natáčení v roce 2023 bydlela v Rovensku

Jak vzpomíná Miroslava Štolzová, u nich doma se o politice nikdy nemluvilo. Oba její rodiče pracovali ve školství a z obav o budoucnost rodiny si své názory raději nechávali pro sebe. Měli totiž už své zkušenosti s totalitními režimy. Otec za války prošel výslechem na gestapu a rodiče matky kvůli emigraci syna komunistický režim léta šikanoval, včetně domovních prohlídek a několikerého vystěhování.

Otce si odvedlo gestapo

Miroslava Štolzová se narodila 26. února 1954 v Šumperku jako mladší ze dvou dětí rodičům Miroslavovi a Libuši Vítkovým. Oba rodiče za druhé světové války povolali k totálnímu nasazení. Zatímco matka o tom nemluvila, a tak pamětnice neví, jakou práci dělala ani kam byla nasazena, otec na několikaletý pobyt v Německu občas vzpomínal. Pracoval v továrně na výrobu bomb poblíž Drážďan. Onemocněl ale žloutenkou a odjel se léčit domů. Lékařskou zprávu pak poslal do továrny. Ta ale údajně nepřišla, a tak si pro Miroslava Vítka přišli četníci. Prošel pak výslechem na gestapu, po němž byl naštěstí propuštěn zpět domů. „Říkal, že tak strašnej strach nikdy v životě nezažil. A když jsem byla děvče, tak na půdě byly velké dřevěné truhlice a tatínek říkal, že v nich měl schované bomby,“ vzpomíná na kusé informace od otce Miroslava Štolzová.

Strýc utekl před komunistickou totalitou

Po válce si Československo jen tři roky užilo relativní svobody. V únoru 1948 republiku po nacismu ovládl další totalitní režim. Strýc pamětnice Lubomír Vondra se v 18 letech, kolem roku 1951, rozhodl uprchnout před komunistickým režimem na Západ. Nakonec skončil v USA, kde jeho potomci dodnes žijí, Miroslava Štolzová je s nimi stále v kontaktu.

Po strýcově emigraci se ale Státní bezpečnost zaměřila na jeho rodiče Boženu a Bedřicha Vondrovy. „Tak jednou za týden, jak se jim zachtělo, každou noční hodinu přišli, všechno jim prohrabali. Čtrnáctkrát je vystěhovali. To bylo po Zábřehu a okolních vesnicích. Například když je stěhovali naposledy, tak na náměstí ve Štítech. Jeli do Štítů a na náměstí se jim převrátila vlečka a všechno měli rozbitý. Sporák, slepice na placku… Každým stěhováním měli škodu,“ vypráví Miroslava Štolzová.

Všechno se dnes točí kolem peněz

Po letech peripetií s nuceným stěhováním si prarodiče za ušetřené peníze koupili a kompletně opravili menší řadový domek na ulici Třešňová v Zábřehu, kde se konečně usadili. Právě tam s nimi bydlela Miroslava s bratrem a rodiči. Její otec učil hru na housle v hudební škole a matka vyučovala na základní škole. Údajně právě kvůli emigraci bratra až do penze učila jen první ročník, aby případně nemohla ideologicky ovlivnit starší děti.

Přesně jak sama chtěla, Miroslava po základní škole vystudovala zdravotní školu v Šumperku. Jako zdravotní sestra pak čtyři roky pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení v nemocnici v Šumperku. V roce 1973 se vdala za Lubomíra Štolze, s nímž potom měla v roce 1976 syna Libora a o pět let později dceru Pavlínu.

Dlouhá léta pak pracovala v jeslích – nejprve v Šumperku a poté v Zábřehu. O politiku se nezajímala a v zaměstnání ji také prý nikdy netlačili ke vstupu do komunistické strany. Pád komunistického režimu ale přivítala s velkou úlevou a na našeho po letech prvního demokraticky zvoleného prezidenta Václava Havla vřele vzpomíná.

Po odchodu z jeslí Miroslava Štolzová pracovala sedm let v Charitě. V roce 2000 jí ale zemřel manžel a na hlavu jí tehdy spadlo i mnoho dalších problémů. Se syndromem vyhoření se přes dva roky léčila doma. Znovu se ale zapojila do práce a ještě přes sedm let dělala zdravotní sestru u praktické lékařky v Zábřehu. V době natáčení v roce 2023 bydlela v Rovensku a z pohledu na současnost jí nejvíce vadí, že lidé často upřednostňují peníze před slušností, vztahy a úctou.