Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Straka (* 1950)

• František Straka starší, protinacistický odbojář, se od října 1943 do května 1945 skrýval před gestapem

• v polovině padesátých let se jeho rodina stala obětí kolektivizace, přišla o polnosti, hospodářské stroje a dobytek

• namísto práce v JZD František Straka starší dojížděl přibližně rok do plzeňských závodů, poté si zažádal o invalidní důchod

• kolem roku 1986 začal sepisovat své paměti

• kniha Útěk před gestapem vyšla nejdříve v samizdatovém a po sametové revoluci i v knižním vydání

• František Straka mladší se narodil 8. května 1950 v Mlečicích

• vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy

• v roce 1968 zažil studentskou stávku

• v lednu 1969 se zúčastnil pohřbu Jana Palacha

• zaměstnání získal ve Škodových závodech

Když František Straka mladší (narozen 8. května 1950 v Mlečicích) přišel na svět, jeho otci bylo již pětačtyřicet let – s trochou nadsázky by se dalo říct, že až do konce druhé světové války neměl čas se oženit. Za první republiky totiž spravoval statek, angažoval se v agrární straně, byl členem představenstva hospodářského družstva v Rokycanech a zasedal v dozorčí radě Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze; když přišla okupace, František Straka starší se zapojil do odboje, musel utéct před gestapem a do května 1945 se skrýval.

Útěk před gestapem

Zlom v životě Františka Straky staršího nastal 27. října 1943, kdy se vracel z Prahy do Mlečic a přivážel s sebou tajné informace pro místní antifašisty. Na nádraží se však od zbirožského četníka Kříže dozvěděl, že do spárů gestapa padl kolega z odboje Arnošt Šmíd i s rodinou. Protože Arnošt věděl o skrývaných osobách, dalo se očekávat, že další vlna zatýkání bude následovat; a tak František Straka starší neváhal, doma si vzal kolo, druhý den vstal mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, s nikým se nerozloučil a odjel, aniž přesně věděl kam.

Podle vyprávění František Straka starší směřoval nejdříve do Hořehled; když ale ve Zbirohu zjistil, že gestapo provedlo zásah v Mlečicích a v Podmoklech, rozhodl se trasu změnit. A zatímco na mlečickém statku byli vyslýcháni služka a kočí, František Straka se řádění tajné policie opět vyhnul. „Gestapáci oba nahnali před hnojiště a vyhrožovali jim, že když neřeknou, kde je můj otec, zastřelí je; ale nakonec k tomu nedošlo. Nikdo doopravdy nevěděl, kde můj otec je.“

František Straka starší se za dne bál pokračovat v cestě, a tak raději čekal, až padne tma. Třetího dne potkal sedláka Mudru, dostal od něj jídlo a také se dozvěděl podrobnosti o policejním zátahu. Poté se rozhodl obrátit s prosbou o pomoc na Richarda Hlavatého a navečer se nepozorovaně přesunul do Újezdu u Hořovic. Ve sklepení domu rodiny Hlavatých nalezl František Straka starší svůj první úkryt a setrval zde až do února 1944, kdy kvůli další vlně zatýkání začalo hrozit jeho prozrazení.

Hledanému antifašistovi tehdy pomohl Josef Sklenička a doprovodil jej ke skrýši, která se nacházela v rokli mezi Zvíkovem a Čilou. V rokli se ale již od konce října skrýval Václav Rybáček a pro dva muže se úkryt ukázal dost těsný. „Když tam byli dva, jeden spal na zádech a druhý na boku, jinak by se tam nevešli,“ dosvědčuje František Straka mladší. Oba muže hledané gestapem zásobovala matka Josefa Skleničky a statkář Spal; než přišla obleva, podávali oběma hledaným jídlo na dlouhé větvi, aby na ně neupozornili svými stopami. Přes zimu si Václav Rybáček a František Straka starší topili v úkrytu v malých kamnech, a aby bylo kouře co nejméně, používali jako palivo dřevěné uhlí. Dlouhou chvíli si odbojáři krátili hrou v šachy a debatami. Jako ožehavá se ukázala zejména politická témata – pamětníkův otec se z pohledu katolíka snažil Václavu Rybáčkovi vysvětlit nedostatky komunistické ideologie, ale neúspěšně.

Po dvou měsících provedlo gestapo zátah v blízkém Hradišti a v rokli se objevil neznámý člověk, proto se oba hledaní rozhodli z úkrytu raději včas odejít. Na doporučení sedláka Spala se uchýlili do Čechova mlýna, po několika dnech se přemístili k Josefu Skleničkovi a následně do skrýše ve stráni nad řekou Berounkou, kterou vybudovali bratři Karel a Václav Hoškovi. Ti pak po nocích Františku Strakovi staršímu a Václavu Rybáčkovi nosili jídlo i pití. Ani nová skrýš však nebyla zcela bezpečná, a tak Hoškovi pro potřeby odbojářů upravili kůlnu, která těsně přiléhala k rodinné stodole. U Hoškových oba hledaní přebývali až do 5. května 1945.

Ze sedláka spisovatelem

Za třetí republiky se František Straka starší opět zapojil do politického dění, tentokrát si však našel i čas na rodinu: seznámil se se sestrou Václava Rybáčka a v prosinci 1945 slavili svatbu.

S KSČ ani s komunistickým režimem však František Straka starší nechtěl mít nic společného a v padesátých letech vytrvale odmítal výzvy ke vstupu do nově zakládaného JZD. Jeho slovo mělo mezi sedláky váhu, a policie proto využila toho, že jeden ze známých Františka Straky staršího navzdory nařízení úřadů neodevzdal pistoli „po Němcích“ – za neoznámení trestného činu poslal soud pamětníkova otce na rok za mříže, úřady nechaly v dražbě rozprodat jeho hospodářské stroje, pozemky převedly na JZD a do společného majetku byl odevzdán také dobytek.

Avšak ani po návratu z vězení se František Straka starší nenechal zlomit: jako jediný sedlák z vesnice do JZD nevstoupil a raději začal pracovat jako pomocný dělník ve Škodových závodech, které tehdy nesly Leninovo jméno. Do továrny nejdříve denně dojížděl, později v Plzni trávil celý pracovní týden a domů se vracel na neděli. Přibližně po roce si zažádal o invalidní důchod, vrátil se do své vsi a přivydělával si výrobou březových košťat.

I v pokročilém věku se František Straka starší vídal s rodinou Hoškových a Hlavatých, i se sedlákem Spalem. Titíž lidé, kteří mu pomohli přečkat válku, jej za normalizace vybízeli k sepsání knihy o jeho neobyčejném dobrodružství. Pamětníkův otec tuto výzvu neoslyšel, nejdříve si uspořádal poznámky a někdy v roce 1986 se pustil do práce. Když byl text hotový, jeho snacha jej přepsala na stroji v pěti či šesti exemplářích a díky ní se tak tchán dočkal alespoň samizdatového vydání svých pamětí. Po sametové revoluci, které se František Straka starší nedožil, Miloš Zapletal příběh převedl do elektronické podoby a kniha vyšla pod názvem Útěk před gestapem.

Osudy syna Františka Straky

František Straka mladší, syn protinacistického odbojáře, vystudoval gymnázium na plzeňském náměstí Odborářů. Po maturitě byl v roce 1968 přijat na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Téhož roku zažil studentskou stávku a v lednu 1969 se zúčastnil pohřbu Jana Palacha. Zaměstnání získal František Straka mladší ve Škodových závodech a domů poté dojížděl pouze na víkendy.