Vlastimil Stratílek

* 1935

  • "My jsme tam dali dohromady basketbal. To byli většinou kluci, kteří dál nesměli studovat taky, nebo prostě se s nimi odehrál takovýhle ten divný osud, ale hráli jsme všichni basket. Plzeňáci to byli, Pražáci to byli a my jsme s tím naším celkem postoupili do celoarmádního přeboru. A finále se konalo v Komárně v době, kdy vypukla maďarská revoluce, a my jsme ten přebor vyhráli! To bylo strašné neštěstí, protože nás teda za odměnu pozvali na Duklu a my jsme v té Dukle byli jakoby zavření, tam jsme hráli basket a to byla odměna. A teď byla největší sranda, že my jsme se teda vraceli do své jednotky, my jsme přijeli do Mošnova, kam jsme byli... tedy do Podolince, odkud jsme vznikli... Ne do Podolince, do Dubnice nad Váhom, a ona tam už naše armáda nebyla! A teď, člověče, nás tam zavřeli, že jsme zběhové. Tam byla pohraniční armáda, poněvadž tam je obrovská zbrojovka, v Dubnici nad Váhom. A tu jsme stavěli my jako 'pétépáci', část. A teď my jsme byli bez armády a nevěděli jsme, kde je. Tak nás zavřeli nejdřív, u té jednotky pohraniční stráže. To se vysvětlilo a pak nás pod dozorem odvezli do Mošnova. A já jsem dokončil vojnu v Mošnově, v dnešním velikánském letišti, to byl náš začátek. Tam se zbouralo asi čtyři nebo pět vesnic a my jsme byli na tu těžkou práci. Například rozkaz zněl: 'Vagon!' To bylo tři sta metráků kamene, který se dával do podloží pod tu leteckou dráhu. Za celou směnu jeden člověk vyložit, ať chumelilo, pršelo, mrzlo, bylo vedro."

  • "No, snad díky právě výkonnosti a trvanlivosti těchhletěch strojů... a kvalitou... Němci v okamžiku, kdy přepadnou naši republiku, tak jsou dosazováni do jednotlivých podniků strojírenských němečtí dozorci. Jsou to většinou inženýři, kteří mají vyhodnotit, jestli ten výrobek je pro druhou světovou válku potřebný, anebo jestli je to vlastně výroba, která je v době války naprosto zbytečná. Do našeho podniku nastupuje nějaký inženýr Lefler. Já ještě podotknu, že jako čtyřletý jsem na vlastní oči viděl příjezd německé armády do Vysokého Mýta, ten obrázek nikdy nezapomenu. A tenhleten inženýr Lefler dostane jaksi na starost, aby zhodnotil ten výrobek, a po seznámení se s jeho činností a výkonem doporučuje, aby tato výroba byla pojatá jako válečná výroba a tím vlastně ten podnik vyrábí dál, aniž by ztratil své zaměstnance anebo byl dokonce zrušen pro nepotřebnost."

  • "Ale zkomplikoval to ještě... Ne snad v neprospěch, ale zkomplikoval tu celou dobu ještě strýc Václav, který svému švagrovi dal peníze ve výši 4 000 - upozorňuji, který chtěl odejít do emigrace, protože to byl syn z hotelu a jeho sestra byla manželkou mého strýce. V době, kdy on chce utéct, tak se na to připravuje s nějakou partou, ta parta, bohužel, už se skládala z pracovníků tajné služby, takže když tihle lidi strýci chtěli nějak pomoct nebo mu byli nápomocní, tak se pak všichni objevili v jednom procesu, kam přidali ještě celou řadu lidí. Mám tady i snímek z toho, kde ve Vysokém Mýtě byli odsouzeni, strýc dostal 13 let za ty peníze, jeho švagr, druhý, hotelier, dostal... teď nevím, jestli sedm roků, nebo šest roků. Další - hostinský, který ty peníze předal, pan Hlaváček, dostal... dva roky. No byl to monstrproces, kterému tleskalo samozřejmě celé to osazenstvo a některým lidem zase kolem toho běhal mráz po zádech, co se to vlastně všecko děje."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 02.10.2019

    (audio)
    délka: 01:54:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Vysoké Mýto, 20.11.2019

    (audio)
    délka: 02:05:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nenávidím neupřímnost

Vlastimil Stratílek v roce 2019
Vlastimil Stratílek v roce 2019
zdroj: Vyfoceno při rozhovoru ve studiu PN

Vlastimil Stratílek pochází z rodiny majitelů továrny na hasicí zařízení Stratílek ve Vysokém Mýtě, narodil se 13. ledna 1935. Jako první velkou životní vzpomínku uvádí pohled na motocyklisty wehrmachtu obsazující v březnu 1939 Vysoké Mýto. Firma Stratílek byla shledána potřebnou pro nacistický válečný průmysl, došlo proto k jejímu rozšíření a byl do ní dosazen dozorující německý inženýr. Rodina Stratílkových během války cíleně zaměstnávala lidi, kterým hrozilo odvlečení do Německa v rámci totálního nasazení, a také podporovala skupiny partyzánů v okolí. Po únoru 1948 byla továrna znárodněna, strýc pamětníka uvězněn a sám pamětník nastoupil vojnu u technických praporů. Po návratu těžko sháněl zaměstnání a nakonec až do důchodu pracoval v dělnických profesích v Orličanu na Dvořisku. Po pádu režimu a prvních svobodných volbách byl zvolen za Občanské fórum a stal se místostarostou Vysokého Mýta.