Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zbyšek Středa (* 1919)

• narodil se 1919 v rodině vyučeného sklenáře, později jednatele divadelního spolku v Hronově Quida Středy

• do 15 let žil v Hronově, v osmi letech vítal prezidenta Masaryka, když navštívil Aloise Jiráska

• vystudoval obor letecký konstruktér

• po celou válku kreslil konstrukce kanceláří v Německu

• po válce měli s manželkou obchod se železářstvím v Rychnově nad Kněžnou, o který při znárodnění přišli

• z nejasných důvodů uvězněn, stejně jako většina členů manželčiny rodiny

• pracoval v kvasinské automobilce jako vedoucí výroby

Zbyšek Středa se narodil 9. srpna 1919 v Hronově. Otec Quido Středa byl vyučen sklářem a malířem skla, stejně jako jeho otec, pamětníkův dědeček. „Tehdy byl takový boom, kdy se stavělo hodně textilních fabrik. Dědeček neměl nouzi o práci, měl dokonce deset zaměstnanců, a protože byl pokrokový člověk, poslal mého otce na cesty s vandrovní knížkou na praxi, a tak procestoval celou Evropu. Pracoval například v městě Duga Resa v Jugoslávii na velké textilní fabrice. Mezitím vystudoval ve Vídni Wertheimku – to byla obchodní škola. Když se vrátil domů, byl povolán na vojnu a sloužil ve stejném pluku jako spisovatel Karel Poláček. Ten právě o tomto období napsal knihu nazvanou Podzemní město. Tatínek ji vždy dával z mého dosahu, četl jsem ji až později. Jsou tam totiž různé pikantnosti, například rakouští vojáci museli povinně chodit do bordelu – lidé mají své potřeby,“ vypráví pamětník.

Divadelní rodina

Když se tvořila republika, vznikalo i zákonodárství určující podnikání, což Quido Středa bedlivě sledoval, a brzy se stal odborníkem, za kterým chodili na poradu studenti obchodní akademie. Rodina tak měla všude své známé, také díky tomu, že Quido Středa byl po 25 let jednatelem hronovského divadelního spolku, stojícího mimo jiné za stavbou Divadla Aloise Jiráska (1933). Maminka pocházela z rodu Clam-Gallasů a jako jediná z rodiny nikdy nehrála, nicméně ochotnického společenského života se účastnila.

Masaryk, Jirásek a Hronov

Zbyšek Středa se vídal s Aloisem Jiráskem běžně, dokonce mu s kamarády tajně chodili na ovoce do zahrady. Ve svých osmi letech je zachycen na fotografii v historickém okamžiku, kdy do Hronova zavítal navštívit mistra Jiráska Tomáš Garrigue Masaryk. „Masaryk přijel z Úpice za Jiráskem, který před lety vítal jako poslanec jeho, když přijel do republiky. Já jsem se účastnil jejich rozhovoru. Nejdřív měl Masaryk proslov na náměstí v Hronově, setkání se účastnil náchodský vládní rada, hronovský starosta, Jan Masaryk a já a spolužačka Táňa Machová jsme přednesli panu prezidentovi báseň, kterou nám napsala paní učitelka. Pak jsme nasedli do kočáru a jeli za Jiráskem. Ten už tehdy skoro vůbec neslyšel, měl u ucha obrovský trombon.“

Ztracení židovští kamarádi

V Hronově žili židovští obyvatelé a mluvilo se tam česky, ale nedaleko, v Žabokrkách, už německy. „Židé, to byli samí vzdělaní, většinou bohatí lidé, všichni mí dobří kamarádi,“ vzpomíná Zbyšek Středa například na rodinu Lembachových. Žil v Hronově do svých patnácti let. Pak se rozhodl vystudovat leteckou průmyslovku v Mladé Boleslavi, mimo jiné také kvůli otci, který nástrojařině přikládal velký význam, nicméně také proto, že letectví bylo snem každého kluka. Odmaturoval v roce 1940, vysoké školy byly od roku 1938 zavřeny.

Petr Široký, legenda

„Na praxi jsem byl o prázdninách u firmy Mráz v Chocni, kde se vyráběla sportovní letadla například pro Slovensko. Tam jsem se seznámil s akrobatem Petrem Širokým, který mi poradil, abych se nechal zaměstnat ve Flugzeugwerke Letov, fabrice v Praze-Letňany. Tenkrát se bojovalo o Stalingrad a Němci neměli dost vlastních lidí a tehdy nás velice slušně požádali, abych šel pracovat do hlavního závodu firmy v Dessau. Kreslil jsem tam konstrukce kanceláří. Byli jsme královsky placení – dávali nám dva platy – v Praze i v Dessau.“

Chléb od manželky

Tou dobou byl už Zbyšek Středa ženat s Libuší, rozenou Kouřimovou, se kterou se seznámil díky divadlu – jezdila totiž na Jiráskovy Hronovy. Pocházela z dobře situované rodiny ze Skuhrova nad Bělou, obce u Rychnova nad Kněžnou. Manželovi na práci v Říši posílala vlakem potraviny. „Do druhého dne jsem měl chleba nebo láhev s játry v sádle,“ vypráví. Libuše Středová Kouřimová byla velice nadaná herečka a odehrála role v bezpočtu divadelních kusů v ochotnickém spolku v Rychnově nad Kněžnou. Právě zde si pronajali na patnáct let od židovské rodiny dům na náměstí (v současnosti zde sídlí Česká spořitelna), kde pracovali v Mazačově železářství. Libuše Středová byla totiž vyučena v oboru. Za půl roku ale byla všechna železářství sjednocena a přejmenována na Kovomat.

„Všechny z železářských obchodů nás tehdy pozvali na přeškolení do Mariánských Lázní, součástí bylo i obeznámení se se socialistickou ideologií. Vypadl jim však jeden přednášející, a tak jsem se nabídl, že základy technologie zpracování železa a celou teorii odpřednáším sám. Strašně to pořadatele urazilo, ale když jsem školení absolvoval, dali mi osvědčení, že mohu pracovat jako vedoucí obchodu. Jenže za měsíc mi volali, že už tam být nemůžu, protože jsem majitel. I když já jsem majitelem nebyl, to byla moje paní, která měla živnostenský list – tehdy to byl skutečně prestižní obor,“ líčí Zbyšek Středa.

Do Valdic a zpět bez udání důvodu

Strojařů na pracovním trhu nebylo mnoho a Zbyšek Středa se uplatnil jako vedoucí pracovník ve Fabu, kde pracoval tři nebo čtyři roky, a pak ve Velorexu v Solnici. „Pak mne ale zavřeli, z příčin mně neznámých.“ Byl uvězněn ve Valdicích, kde uklízel záchody a udržoval je funkční. Jednou se potkal s mužem v civilu, který se ho ptal, co tam dělá a odkud je. Když se muž dozvěděl, že Zbyšek Středa pochází z Hronova a že je vystudovaný konstruktér, řekl: „Tak se připravte, půjdete na lepší.“ Druhý den si ho zavolal ředitel věznice a sdělil mu, že bude dostávat každý den koňský salám. Pak ho autobusem v řetězech odvezli z věznice, zavřeli ho do plechových beden a převezli na Pankrác. Jeho novým úkolem bylo konstruovat na zadání pro ministerstvo vnitra. Jedním z úkolů byl automatizovaný stroj na výrobu žárovek, který spojoval kovové závity s baňkami, aniž by se jich dotkla lidská ruka. Zbyšek Středa dostal k dispozici popis stroje v angličtině a chopil se úkolu, až ho měl za rok nakreslený. Do věznice za ním chodili konstruktéři z Prahy, kterým předával výkresy. Stroj se sestavoval v Opočně, kam ho vozili autem z věznice, ale byl se podívat i na hotový už na svobodě. Po třech letech ve vězení najednou obdržel oznámení z pražského soudu, že jeho odsouzení neplatí a že bude propuštěn. Komunisté zavřeli i celou rodinu jeho tchána.

Celý život za kreslicím prknem

Jeho dalším zaměstnáním byla práce v kvasinské automobilce, kde se časem stal vedoucím výroby a strávil zde 17 let. Po naplnění důchodového věku se uplatnil v místní elektrárně na žádost pana Abela znovu u kreslicího prkna až do revoluce v roce 1989.