Skauti měli svoje zákony – slibovali věrnost vlasti, ne Sovětskému svazu jako pionýři…
Lubomír Studený se narodil 13. září 1927 v Olomouci, s rodiči ale v dětství žil v Čejkovicích nedaleko Hodonína. Matka Libuše i otec Miloslav zde působili jako učitelé na Masarykově škole, maminka zastávala místo náčelnice Sokola. Lubomír vyrůstal se dvěma bratry a na sklonku války se do rodiny narodila ještě nejmladší sestra Miloslava. Pamětník tíhl k duchovní službě, a proto také nastoupil v Hodoníně na gymnázium. V kvartě, již v době protektorátu, ale ze školy odešel – studium latiny a řečtiny bylo v nově zavedené němčině nad jeho síly. Uchytil se jako učeň v obchodě, ale záhy dostal předvolání do Zlína na gestapo. Jelikož ještě nedosáhl plnoletosti, nemohl nastoupit nucené práce pro říši, pro Říšskou pracovní službu se ale „hodil“. Společně s dalšími několika spolužáky se ocitl nejprve v zabraném pohraničí – u Poštorné na Břeclavsku, později ve Vídeňském Novém Městě. Pracovní náplň byla stejná – hloubili protitankové zákopy. Poslední měsíce druhé světové války strávil jako voják Rudé armády 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského na Moravě a v Břeclavi prožil i osvobození (16. dubna 1945). Po válce vstoupil do řad Junáka a organizoval tábory na Prostřední Bečvě na Valašsku. Vedoucím zůstal i po zákazu a skauty vedl dál ilegálně. V letech 1949 až 1951 absolvoval základní vojenskou službu v Šumperku a Podbořanech u Žatce. Ve stejné době se také stal svědkem likvidace klášterní knihovny premonstrátů v Teplé. V padesátých letech působil jako vychovatel internátu střední odborné školy v Kynšperku nad Ohří. Kvůli působení v tajném řádu a ilegálním skautském oddílu i svým kontaktům na duchovní a šíření zakázané katolické literatury přišlo roku 1962 zatčení a vazba v Brně-Bohunicích. Souzen byl společně s Jiřím Pořízkou a Miroslavem Kalivodou, dalšími skauty. Tři roky z původně čtyřletého trestu strávil především ve Valdicích, část v Plzni na Borech, kde se dostal i do korekce. Propustili ho v roce 1965, ale dál se například podílel na šíření křesťanské literatury včetně tehdy nedostatkových biblí. V době druhé a třetí obnovy Junáka se podílel na obnovení skautingu, za což byl po roce 1989 vyznamenán. V padesátých letech se v Prostějově stal členem řádu sv. Václava, v době věznění ve Valdicích vstoupil do řádu dominikánů, roku 1990 pak do Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Po roce 1989 působil jako krajský předseda Junáka na Olomoucku a předseda okresní organizace Konfederace politických vězňů. Stal se také čestným členem skautského Oddílu Velena Fanderlika a roku 2008 obdržel ocenění města Prostějov za celoživotní zásluhy o skauting. Roku 2014 se mu dostalo vyznamenání i ze strany ministerstva obrany – získal pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu. Roku 2023 žil v Domově sv. Kříže v Kroměříži.