Byl jsem moc rád, že jsem šel touhle cestou
Mons. Josef Suchár se narodil 15. října 1958 v Brně. Jeho rodiče Eva a Josef Suchárovi byli hluboce věřící katolíci, členové Československé strany lidové, kteří se se svou vírou neskrývali. Josef, veden tatínkem, od svých tří let ministroval. Podobně smýšlející brněnské rodiny se o nedělích scházely na výletech a navštěvovaly bohoslužby v kostele u sv. Tomáše. Vytvořily komunitu silně spjatou s katolickou vírou a církví a uvědomovaly si, že výchova dětí a práce s mládeží jsou základem existence církve v době komunistické indoktrinace. Rodiny vybudovaly tábor pro děti a mládež „Radost“, v němž spojily program křesťanský a skautský. Od začátku byl tábor veden přísně konspirativně, oficiálně jako pionýrský tábor. Josef Suchár se postupně stal zástupcem hlavního vedoucího Františka Fráni řečeného Tišek. Ačkoli měl Josef Suchár dobré studijní výsledky na základní škole, nedostal doporučení ke studiu na průmyslovce a musel se vyučit elektrikářem. Maturitu, po několikerém odmítnutí, směl složit až po návratu z vojenské služby. Pod vlivem inspirativních osobností, především P. Františka Fráni a biskupa Stanislava Krátkého se rozhodl studovat na kněze. Podzemní studium trvalo sedm let, vyučovali ho tajně svěcení kněží a biskupové. V roce 1986 byl Josef Suchár vysvěcen na kněze. Když byl po listopadu 1989 ustanoven do duchovní správy ve vysídlených německých vesnicích v Orlických horách, začal se skupinou nadšenců obnovovat kostel v jedné z nich, v Neratově. Postupně se mu podařilo přivést do Neratova stálé obyvatele a přeměnit chalupářskou vesnici v živoucí místo, kde žijí vedle sebe lidé s postižením a lidé zdraví. Sdružení Neratov poskytuje chráněnou práci a bydlení i v blízkém okolí, postavilo obchod, hospodu, informační centrum a pivovar, jak se na staré poutní místo sluší.