Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ivan Summer (* 1962)

• narozen 22. června 1962 v Českém Krumlově

• jeho otec pracoval v armádě

• byl řecko-římský zápasník – mistr republiky

• byl členem TJ Rudá hvězda

• v roce 1989 byl zadržen policií během Palachova týdne

• v roce 2022 žil v Praze

Občanské nepokoje na začátku roku 1989, nazývané Palachův týden, byly předzvěstí blížícího se konce komunistické totality v Československu. Pět dní trvající protesty byly největším projevem občanského odporu proti režimu od normalizace na počátku sedmdesátých let. Jedním z účastníků těchto demonstrací byl i tehdy sedmadvacetiletý Ivan Summer, který spolu se svými přáteli hlasitě vystupoval proti napadení mladé ženy složkami Sboru národní bezpečnosti (SNB). Za jeho odpor byl zatčen policií.

Ráno jsme viděli, jak po hrázi jedou tanky

Ivan Summer se narodil 22. června 1962 v Českém Krumlově. Jeho otec pracoval v československé armádě, a když byl Ivanu Summerovi rok, otce pracovně přeložili do Tábora. Rodina se zabydlela ve vojenském bytě v domě určeném pro vojáky a jejich rodiny. Na srpnovou okupaci Československa v srpnu 1968 má proto živé vzpomínky. ,,Vzbudili jsme se v noci, byl strašný dupot po chodbě, protože všichni ti vojáci měli pohotovost. Běželi do kasáren, protože byl poplach. Ráno jsme viděli, jak po jordánské hrázi jedou tanky.“ Ivanu Summerovi v té době bylo šest let a měl strach, že bude válka. Očima dítěte tak situaci, která po okupaci nakonec nastala, nevnímal nijak závažně. O politiku se ale začal zajímat v dospívání a párkrát se kvůli tomu dostal do konfliktu i se svým otcem.

Odmalička měl nadání na sport, nejprve se věnoval atletice, ke které časem přibyla další záliba, řecko-římský zápas. Sportu věnoval téměř všechen volný čas a po nějaké době už se zaměřil jen na zápasení. Po základní škole ho přijali na sportovní gymnázium, odkud toužil pokračovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově, kam se ale pro vysoký počet zájemců nedostal. Využil tedy nabídky na jednoletý vojenský výcvik pro sportovce na Slovensku. Na vojně se přes sport dostal i do zahraničí a díky těmto cestám na Západ si začal uvědomovat, v jakém režimu žije. Po vojně se znovu přihlásil na vysokou školu do Prahy, tentokrát úspěšně. Začal studovat tělovýchovu a trenérství a od roku 1983 se věnoval řecko-římským zápasům ve středisku vrcholového sportu Rudá hvězda, což znamenalo, že se musel přihlásit ke Správě tělovýchovy a sportu pod SNB.

Policajti kopali těhotnou paní

I přes svoji sportovní příslušnost k SNB s komunistickým režimem nesouhlasil, a tak se na začátku roku 1989 zúčastnil Palachova týdne – občanských nepokojů u příležitosti dvacátého výročí od upálení studenta Jana Palacha na protest proti společenské letargii po okupaci Československa. Na demonstraci vyrazil se svým kamarádem a tam je odchytl – podle Ivana – příslušník Státní bezpečnosti (StB). Jelikož to v ten moment ale netušili, jeho kamarád se mezi řečí zmínil, že Ivan Summer je sportovec Rudé hvězdy. Po krátkém rozhovoru pak pokračovali dál Václavským náměstím, kde byli svědky brutálního násilí. ,,Tam ti policajti kopali nějakou těhotnou paní. My strašně řvali a pískali ‚Gestapo!‘ a obestoupili je v kruhu. Pak tam přišel policajt, já jsem viděl, že jde po mně, nevím, proč si vybral mě. Tak jsem se otočil a začal se prodírat davem pryč. On mě zezadu čapnul za kabát a odtáhl mě do sběrného autobusu,“ vzpomíná Ivan Summer. V autobusu už seděla zakrvácená paní, které se předtím zastával, a řidič. Hlavou mu prolétlo, že ho vyhodí jak ze školy, tak ze sportovního střediska. ,,Do toho přišel ten tajný, co jsme se s ním bavili na začátku, dal mi facku a řekl: ,‘Tak tě máme, hajzle.‘ Ale odešel, ani mě nelegitimoval, což byl zázrak.“ Ivan Summer toho využil a řekl řidiči autobusu, že je zápasník z Rudé hvězdy a že byl na náměstí nakupovat a někdo ho tam zatáhl omylem. Řidič mu uvěřil a propustil ho.

Ivan Summer tehdy odjel na týden na hory a po návratu se dozvěděl, že do skupin zápasníků přišli policisté, kteří se sháněli po brýlatém zápasníkovi. Nikdo ho neprozradil, a tak se situace časem uklidnila. Přesto ale za ním chodil jeden z trenérů se slovy, že ví, že hledali jeho. Měl štěstí, že brzy nato přišel listopad a pád komunistického režimu.

Po sametové revoluci se Ivan věnoval nadále sportu a s nabytou svobodou vyrazil do světa. V roce 1991 odjel na rok do Ameriky a o tři roky později jel s kamarádem stopem do Afriky. Roku 1995 se oženil a chvíli po svatbě začal učit tělesnou výchovu a angličtinu na pražském Gymnáziu Nad Štolou. S manželkou se jim postupně narodily čtyři dcery. V době natáčení v roce 2022 žil Ivan Summer s rodinou v pražských Vysočanech.