Miroslav Surovec

„V ten den, to bylo 2. května 1945, tatínek stál v brance domu a kolem nás už nepřetržitě několik dnů šla pořád kolona německých vozatajů s koňmi, oni už ustupovali. Já jsem se díval z okna a teď přiběhli dva, oni tam k mariánskému kostelu přijeli s tankem, ale to byl jenom takový průzkumný tank... Dva ti Sověti seběhli dolů a zajímavé je, že oni měli, to jsem viděl, na každém rameni samopal. Přiběhli a do toho transportu zahrkali. Tak se to všechno splašilo, někteří zůstali ležet, a teď jak po té Revoluční šel ten transport dolů, zřejmě tam ta služba jejich nějaká byla, že vyhodili ten most, to byl ještě starý, teď je tam nový u ,Kola‘. Tak i s těmi svými lidmi ho vyhodili do vzduchu.“

„My jsme se chodili koupat k Ostravici v jednom místě, říkalo se tomu Na dvanáctce, tam byla vybagrovaná taková duča, jak jsme tomu říkali, a z toho betonu jsme tam mohli skákat i po hlavě, bo jinak Ostravice byla poměrně plytká. Byl jsem tam ještě s jedním klukem a přišli z Hitlerjugend, s vedoucím, taky se koupat. Nejprve nám tam něco říkal, my jsme jim samozřejmě nerozuměli, ale z těch gestikulací bylo jasné, že chtějí, ať vypadneme. My jsme se k tomu moc neměli, tak on tam zavelel a ty děcka namočily ručníky ve vodě a začaly nás..., vymlátily nás, museli jsme odtamtud [smích].“