Antonín Šurýn

"Otevřel jsem kukátko do cely a řekl: ‚To jsi frajer, že máš sekyru, co? To si troufáš. Pojď sem, ty frajere!‘ Vězeň odvětil: ‚Půjdu, ale až půjdou všichni vězni pryč a rozdáme si to spolu. Jen my dva.‘ Ostatní vězni odešli. Pokračoval jsem: ‚To jsi teda frajer, jít na mě se sekyrou, když já mám holé ruce a ani pendrek nemám!‘ Vězeň sekyrku odhodil, a v tu chvíli tam přispěchali moji kolegové a už jsme ho měli."

"Muklové měli kantýnu lepší, než jsme měli my. V roce 1968 jsme neměli k dostání nic. Na Vánoce jsem šel do muklovské kantýny a kupoval jsem znojemské okurky, pomeranče a banány. Oni je měli, my ne. Tak jak jim bylo ubližováno?"

"Na dvojce [tzn. ve věznici na Pankráci] se příslušníci dozorčí stáže nudili a udělali si tzv. hadrák a hráli na chodbě fotbal. Při něm křičeli, například ‚nástup na bití vězňů‘ apod. Přitom kopali do dvěří cel. Až to ve vězních vyvolávalo dojem, že na chodbě jsou jejich spoluvězni týráni a mučeni. Vězňové si stěžovali dozorovému prokurátorovi. Vyšetřovalo se, jestli jsou opravdu biti. Bylo přirozené, že si stěžovali. Byl to takový menší incident."

"Havel a další chartisté prošli přes nás, protože na příjmu museli projít přes lékařskou prohlídku, vykoupat se a do cel, kde se museli převléci do vězeňských úborů. Tyto tzv. tepláky jim nebyly dávány proto, aby se jim ubližovalo, ale proto, že mnozí tam byli ve vazbě 4 roky, i déle, a civilní šaty by se jim během té doby zničily. A protože si civilní personál u soudů stěžoval, že obžalovaní chodí k soudu špinaví a neupravení, bylo rozhodnuto, aby vězni začali nosit ony hnědé tepláky."