Otakar Švarc

„Voni přestali střílet, nás vyvedli, nic jsme si nemohli vzít, nic jsme neměli, akorát to, v čom jsme spali. Tak nás táta vyvedl ven, bratra už jsem neviděl vůbec, odvedl nás k Skopalům, tam naproti, a od tý doby jsem otce ani bratra už neviděl. Můj kmotr a kmotra a ta dcera, co u nás dělala hospodyni, tak ty tam byli taky u tých Skopalů. Pak se tam nahrnuli, to byli většinou samí vlasovci. Já jsem tam Němce neviděl. To byl samej vlasovec a to, co měla vona, tu výbavu a to jídlo, co měla nachystaný, tak tam přišli a tam debužírovali, u těch Skopalů. Bylo jich tam asi deset, samý pohlavár, co tam byli. Pak k ránu najednou všechno sbalili, vyšli pryč a teď přišel ten jeden na mě, abych šel s nima. A ten jeden, nevím, jestli to byl velitel, mi říká, že je jich dost, tak akorát. Tak jsem zůstal, jinak by mě sbalili taky. A ti sousedi, strejda Marků, jeho syn, ten Ohera, co bydlel vedle, co tam měl tu židovskou rodinu, ty už jsem nikoho neviděl. Ty Závodníkovi kluci, to byli dva, tak to všechno sbalili. To bylo všechno pryč. A když jsem přišel ven, barák už byl zbořený, všechno spálený, my jsme neměli nic, nic, akorát v tom, co jsem byl.“

„Vedle z jedný strany bydleli Markovi, s těma jsme se přátelili, a z druhý strany Oherovi a ti právě snad, nevím určitě, ale myslím si to, pomalu zavinili to, co se tam stalo. Protože tam měli za války schovanou židovskou rodinu. Vím, že to bylo tak, ale nemůžu to tvrdit. Ještě vo tý škole. Chodil jsem tam do osmé třídy a mezitím můj starší bratr už školu vychodil. To bylo za války, tak musel na práci do Německa. Ale že byl ještě mladej, otec mu našel ve Výklekách, ale nevím už, jak se ta rodina jmenovala, že tam u nich bude sedlačit. Ve vesnici jsem znal všechny ty, co tam bydleli. Tam vedle těch Oherů, tam bydleli nějací Závodníci. S tým jedním klukem jsme chodili spolu do školy a naproti Závodníků bydleli Skopalovi, to byli takoví starší lidi. Moh bych to vykládat seshora dolů.“