Otakar Švarc

„Vedle z jedný strany bydleli Markovi, s těma jsme se přátelili, a z druhý strany Oherovi a ti právě snad, nevím určitě, ale myslím si to, pomalu zavinili to, co se tam stalo. Protože tam měli za války schovanou židovskou rodinu. Vím, že to bylo tak, ale nemůžu to tvrdit. Ještě vo tý škole. Chodil jsem tam do osmé třídy a mezitím můj starší bratr už školu vychodil. To bylo za války, tak musel na práci do Německa. Ale že byl ještě mladej, otec mu našel ve Výklekách, ale nevím už, jak se ta rodina jmenovala, že tam u nich bude sedlačit. Ve vesnici jsem znal všechny ty, co tam bydleli. Tam vedle těch Oherů, tam bydleli nějací Závodníci. S tým jedním klukem jsme chodili spolu do školy a naproti Závodníků bydleli Skopalovi, to byli takoví starší lidi. Moh bych to vykládat seshora dolů.“

„Vím, že to bylo v dubnu. Kolem 20. dubna. Už jsme slyšeli od Ostravy, je to tam takových osmdesát kilometrů, střelbu a to, že se fronta blížila. Ale tam byl pořád klid, klid v tý vesnici. V den, kdy se to stalo, já jsem šel spát tak v devět, v deset hodin se sestrou. A bratr zrovna přijel domů z těch Výklek. On vždycky přijel na kole. Ještě než budu vykládat tady to, tak můj děda měl u nás v tom baráku, měl dílnu. Dělal tam kola a sudy a takový věci pro lidi vokolo. Vzbudil jsem se, obloha červená, ozářená, táta mě držel a najednou taková střelba, všechny tabulky vylítly z voken, stříleli nám do baráku, kousek od vokna, kulky lítaly do skříně, to jsem slyšel, jak to tam praská všechno. Se to nedá ani vykládat, co se to stalo. A sestra, co spala kousek vedle mě, tak nahoře říká: ‚Nevstávejte, nebo nás zabijou.‘ Pak to přestalo, ten oheň se zvětšoval, celej barák jsme měli v plameni, všechno hořelo.“