Otec se z vězení vrátil zubožený, ale udavačky se u soudu se zastal
Ludmila Švecová se narodila 2. října 1939 ve Vysokém nad Jizerou. Otec Jan Mecnar nejprve učil na Podkarpatské Rusi a poté se stal učitelem v obecné škole ve Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou. Na udání sousedky byl v roce 1941 zatčen pro poslech zahraničního rozhlasu, za což mohl být v té době odsouzen k smrti. Tatínek strávil dva a půl roku ve vězení v Bayreuthu. Vrátil se v zuboženém stavu a s doživotními zdravotními následky. Po válce proběhl soud s udavačkou, ale dobrosrdečný Jan Mecnar pro ni nepožadoval žádný trest. Ludmila Švecová se stala svědkyní osvobození v květnu 1945, ale také odsunu původních německých obyvatel. S bratrem vstoupili do obnoveného Skautu a četli příběhy Rychlých šípů. Po roce 1948 otec kvůli svým politickým názorům ztratil práci a rodina se musela odstěhovat do Hostinného. Pamětnice v roce 1956 úspěšně ukončila studium na střední škole a nastoupila u podniku ČSAD ve Vrchlabí a posléze v Hostinném. Protože při prověrkách nesouhlasila s okupací armádami Varšavské smlouvy, přeřadili ji na jiné a hůře placené místo. Později kvůli sílícímu nátlaku sama odešla na oční kliniku v Nových Zámcích, kde setrvala až do převratu. Podepsala petici Několik vět a napsala dopis na její obranu. Ten poslala do rozhlasové stanice Svobodná Evropa, kde ho přečetli i s jejím jménem. V listopadu 1989 se zúčastnila mše při příležitosti svatořečení Anežky České v katedrále sv. Víta v Praze. Po návratu vylepovala plakáty a letáky na podporu sametové revoluce. V 90. letech pracovala u katolické Charity, toto zaměstnání považovala ve svém životě za nejsmysluplnější. V roce 2023 žila v Hostinném.