Jiřina Svobodová

* 1937

  • „Pak tatínek odešel na vojnu, tak to dirigovala maminka. Jak zaštěkal pes, tak bylo takové okénko a dříve byly takové zástěry, bylo to z jedné strany na hřebíku i z druhé strany. A jak zaštěkal pes ve vesnici, tak už byla maminka vzhůru a odendávala hadr, aby viděla, co se tam děje. A dělali to tak, že pod tíhou, že ho zastřelí nebo zamordujou, když je nevezme do vesnice. Bylo to kolem mlýna od těch... A všichni takoví taky nebyli, ale i byli. Takže to jsme vždycky měli strach, to musím říct.“

  • „Stalin likvidoval veškerou inteligenci, a tak moje teta, to byla tatínka sestra, s manželem, tu odvezli na Sibiř. – Pamatujete si ještě jejich jména? – Marie Mazurcová. Neměli děti. Byla tam sedm a půl roku, ta teta. A akorát se mohli vrátit v tu dobu, kdy se sem najíždělo naposledy s těmi českými vojáky, jak nás vezli, tak teta Máňa to stihla taky. Přijela sem a teď jsme se báli říct, že byla na Sibiři.“

  • „Ti nás hlídali na každém kroku, co děláme. A ten Zilik, jak jsem vám říkala, ten Žid, šel do Lupanína a v noci tam prošel, tam byly takové klády před jejich velikou budovou a tam se ti banderovci srocovali a dělali si plán, na koho půjdou a koho vyvraždí tu noc. Takže pak přišel pěšky, aby ho nikdo neviděl, a přišel nám to říct. A tatínek řekl, že už nemůžeme spát na baráku. A my jsme měli postavený nový chlív pro prasata a byla u toho taková velká místnost, a tak jsme tam spali i s těmi sloužícími, co u nás byli. Už jsme prostě doma nespali. Protože tatínek měl strach, než tedy nastoupil do války, tak že musíme spát tam...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Okrouhlá, 14.07.2021

    (audio)
    délka: 01:59:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče odchodu z Volyně nelitovali, ani nechtěli, abych se tam kdy jela podívat

Jiřina Svobodová, 80. léta
Jiřina Svobodová, 80. léta
zdroj: archiv pamětnice

Jiřina Svobodová se narodila 1. ledna 1937 v obci Mirotín v západní části Volyně, která v té době spadala pod Polsko. Rodiče Cecílie a Konstantin Martínkovi obhospodařovali velký grunt a zaměstnávali i čeleď. Jiřina vyrůstala jako jedináček a na rozdíl od jiných dětí byla obklopena dostatkem. Během válečných let musela rodina čelit nájezdům rabujících nacionalistů. Na jaře roku 1944 navíc zůstala maminka na celé hospodářství sama, jelikož otec pamětnice Konstantin narukoval do 1. čs. armádního sboru. Zažil boje na Dukle a podílel se na osvobození Československa. Na podzim roku 1946 (možná již v roce 1945) ho do vlasti následovala i malá Jiřina s matkou a prarodiči. Ilegální cesta nákladními vagóny jim trvala dva týdny. S otcem se shledali v Žatci a žili ve vile po vysídlených Němcích. Krátce na to se přestěhovali do nedaleké vesnice Velemyšleves, kde otec získal podíl z rozsáhlého zámeckého panství. Jelikož odmítal postoupit svou část státnímu statku, svůj podíl prodal a vrátili se zpět do Žatce. Kvůli špatnému kádrovému profilu rodičů nemohla Jiřina nastoupit na pražskou konzervatoř. Po střední průmyslové škole v Žatci pracovala dlouhé roky jako vedoucí skladu. Žila v Teplicích. V listopadu 1989 se její syn Milan Tajnert zapojil do ekologických demonstrací, které se staly předzvěstí sametové revoluce. Roku 2021 žila pamětnice na své chalupě v Okrouhlé na Českolipsku.