Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Pavel Taich (* 1938)

• narozen 30. prosince 1938 v Přelouči

• roku 1953 nastoupil do Tesly

• v roce 1968 dokončil střední průmyslovou školu

• v roce 2021 žil v Přelouči

Pavel Taich se narodil v roce 1938 v Přelouči, kde prožil cel‎ý život. Od dětství měl zálibu v elektrotechnice, ale jeho ambice k vystudování tohoto oboru mu překazil špatn‎ý třídní posudek. Komunistick‎ý režim mu však nezabránil v jeho vysněné profesi a i přes několik přek‎ážek se tomuto oboru věnoval. Po cely život byl vášnivým skautem, sokolem a vodákem.

Vyřezávané hračky

Pavel Taich se narodil v Přelouči do náboženské rodiny. Jeho otec, vychovaný jako katolík, pocházel z Kutné Hory, využil se truhlářem a byl dělníkem-truhlářem po cely život. Jeho matka byla celý život v domácnosti a byla vychovávaná jako evangelička. Na rodiče i na dětství Pavel Taich vzpomíná velice dobře, přestože byla jeho rodina velmi chudá. Vzpomíná na Vánoce, kdy si vždy přál dostávat stejné hračky jako jeho přátelé, ale jeho rodina si to nemohla dovolit. Otec se však snažil kompenzovat nedostatek zdrojů svým talentem a dětem hračky vyráběl. „Otec mi spíchnul po večerech vláček, bez kolejí, ale byl nosnej, takže jsem se na něm mohl vozit se svým bratrem,“ vzpomíná pamětník.

Pavel Taich měl dva bratry, jeden byl o jedenáct let starší a druhý o čtyři roky mladší. Bohužel jeho rodinu stihla tragédie, když byl jeho mladší bratr ve čtyřech letech přejet autem a zemřel. Po smrti mladšího bratra byl tedy Pavel Taich vychováván spíše jako jedináček.

Zbývala nám ulice

Do školy začal chodit v roce 1944, tedy ještě během německé okupace. Děti měly během války vyučování v různých budovách. Pavel Taich chodil do Masarykova domu. Měl víceméně dobré učitele, ale vzpomíná na fyzické tresty na měšťance. „Tenkrát dostat facku, to bylo normální, to se mohlo. Nebo možná nemohlo, ale dělalo se to.“

Až do měšťanky měl vyučování s děvčaty, po nástupu na měšťanku se třídy rozdělily podle pohlaví a také podle náboženství. Pavel Taich vzpomíná na v‎ýuku bez dnešních vymožeností a také na své volnočasové aktivity, které se převážně skládaly z hraní různých her na ulici. Také se v raném věku přidal do Skauta, dokud nebyl v roce 1948 zrušen, a chodil do Sokola. Dokonce zažil i jedenáctý všesokolský slet na Strahově v roce 1948, který byl poslední do roku 1994.

V dětství nejraději trávil čas s kamarády na ulici, s otcem v dílně, s přáteli na rybách u Labe anebo později v loděnici, když chodil do vodáckého spolku, kde se stal i vedoucím.

Vzpomínky na válku

Pavel Taich nemá silné vzpomínky na válku, Přelouči se zásadní události vyhnuly a jako děti nebyly moc pouštěni do města. Vzpomíná, jak jeho rodina poslouchala na černo rádio Londýn. Též si vybavuje nálety na Kolín a Pardubice na konci války a zvuk sirén či útěky do bezpečí před letadly.

Po konci války z okolí odjížděli němečtí vojáci a odhazovali svoje zbraně do příkopů. Tehdy měli skauti za úkol tyto zbraně posbírat a sklidit do beden. Bohužel při této činnosti jeden chlapec z Přelouče zemřel a další byli zraněni, když manipulovali s nevybuchlou minou.

Život ovlivněn‎ý komunismem

V roce 1953 se chystal Pavel Taich na odchod z měšťanské školy a nástup na střední školu. Již od útlého věku našel zálibu v elektrotechnice a poté, co složil závěrečné zkoušky s vyznamenáním, chtěl nastoupit na střední průmyslovou školu do Pardubic. Po přihlášení ale dostala jeho rodina dopis, že se mu studium na této škole nedoporučuje, protože nepochází z dělnické rodiny a jeho třídní původ nemohl zaručit, že byl vychováván v socialistické ideologii. Na studium tedy nebyl doporučen a v roce 1953 nastoupil do učení v Tesle, kde potom zůstal jako dělník.

Po nějaké době musel nastoupit na vojnu. Při hlášení se do vojenské služby neodpověděl na otázku, zdali je v Socialistickém svazu mládeže (SSM), a porota usoudila, že je členem. Pavel Taich nerozporoval, přestože nikdy v SSM ani u pionýrů nebyl. Na vojně se mu zpočátku líbilo – měl zkušenosti s elektrotechnikou, Morseovou abecedou a byl ve výborné fyzické kondici. Byl povyšován až do momentu, kdy se jeho nadřízení dozvěděli, že není členem SSM. Poté jeho vojenský kariérní růst skončil. To bylo podruhé, kdy mu komunistický režim negativně vstoupil do života.

Po návratu z vojny se vrátil do Tesly jako dělník a začal večerně studovat střední průmyslovou školu, kterou dokončil v roce 1968. Chtěl se stát technikem v Tesle, ale na to potřeboval prověření komunistickou stranou. Toto prověření nezískal, protože bylo komisi známo, že považuje vstup sovětských vojsk do Československa v roce 1968 za okupaci, Pavel Taich své názory na tuto událost veřejně prohlašoval. Kvůli tomu musel být potrestán a musel z dělnické pozice přejít na méně kvalifikovanou pozici na pás. Tam nějakou dobu zůstal pracovat a musel se spokojit s tímto zaměstnáním. Každopádně byl režimem dále šikanován a nikdy mu nenavýšili jeho nízkou mzdu, i když ostatní zaměstnanci dostávali přidáno. I proto se dohodl se svým vedoucím a rozvázal spolupráci.

Pavel Taich si po ukončení pracovního poměru v Tesle našel práci v mont‎áži a údržbě radiostanic. Měl štěstí, že se v této organizaci nepohlíželo na posudky, a to i díky tomu, že organizace sídlila v Bratislavě. V tomto zaměstnání se setkal s mnoha důstojníky, kteří byli vyřazeni z armády.

Styky se zahraničím

Pavel Taich si také začal dopisovat s věřícími žijícími v zahraničí. Naučil se anglicky tak, že náhodou narazil na televizní kurz, který si zaplatil. V polském náboženském časopise našel adresy souvěrců v zahraničí a začal si s nimi korespondovat, čímž si vypiloval angličtinu. Komunistický režim přišel na to, že má styky se Západem, a korespondenci mu zakázali. On se rozhodl ale dále pokračovat, jen používal jméno své manželky. „Na adrese byla Marie Taichová, nikdo si toho nevšiml, a tím pádem už mi ten komunismus dal pokoj.“

Dokonce se mu v roce 1966 podařilo vycestovat do Skotska na pozvání jednoho ze sv‎ých korespondenčních přátel. Nakonec se ukázalo, že ten člověk, který ho pozval, v zemi zrovna nebyl, ale i tak to byl pro Pavla Taicha nedocenitelný zážitek. V roce 1967 se do Velké Británie vrátil i s manželkou. Cestování tehdy bylo velmi náročné, člověk si musel zařídit výjezdní doložku, průjezdní doložku pro každou zemi, kterou po cestě projeli, a pas. Taichovým to ale vše stálo za to a podařilo se jim vyjet.

Současné zájmy

Pavel Taich stále žije velmi aktivním životem, přestože už prý nestíhá tolik, kolik stíhal zamlada a kolik by chtěl. Už od návratu z vojny hraje každou neděli na varhany v místním kostele, kde 28 let sloužil jako kurátor, tedy civilní správce farnosti. Stále učí angličtinu a snaží se b‎ýt aktivní. „Mě furt něco táhne dopředu a furt je něco, co bych mohl dělat.“ Považuje svůj život za velmi pestrý, a přestože mu minulý režim často h‎ázel klacky pod nohy, snažil se se svým životem naložit, jak nejlépe uměl.