Moc jsem nevěřil, že přežiju
Otto Taussig se narodil v roce 1926 v Ústí nad Labem v židovské rodině. Tatínek byl profesorem na místním gymnáziu. Rodina se rozhodla nejprve v pohraničí zůstat i po podpisu mnichovské dohody, avšak poté, co se stala obětí Křišťálové noci, odešla do Prahy. V prosinci roku 1941 odjeli Taussigovi transportem do Terezína. Zde zůstali pohromadě až do podzimu roku 1944, kdy byl Otto Taussig převezen transportem do Osvětimi. Ve vyhlazovacím táboře naštěstí pobyl jen měsíc a už v říjnu roku 1944 odjel na pracovní komando do Meuselwitzu, kde pracoval v místní muniční továrně. Během posledních týdnů války byl evakuován vlakem přes československé pohraničí. Pamětník však dokázal využít útoku Spojenců na německý vlak a společně s přítelem uprchli. Podařilo se jim dostat se až do Prahy, kde zažili Pražské povstání. První roky po válce pamětník řešil především zajištění vlastní obživy a hledání přeživších příbuzných. Dokonce vedl několikaletý spor o rodinnou vilu po rodičích. Na počátku 50. let byl Otto Taussig zatčen Státní bezpečností v souvislosti s ilegálním útěkem svého souseda. Výslechy absolvovala i jeho žena, pro kterou měly celoživotní psychické následky. V roce 2014 pamětník žil v Domově sociální péče Hagibor v Praze.