Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Alena Tomsová (* 1937)

• narozena 25. srpna 1937 v Rychnově nad Kněžnou

• rané dětství prožila v Turnově

• roku 1945 se stala svědkem pochodu smrti

• v roce 1946 rodina přesídlila do Rychnova u Jablonce nad Nisou

• v létě 1948 se zúčastnila XI. všesokolského sletu

• absolvovala obchodní akademii

• pracovala v pojišťovnictví

Alena Tomsová se narodila 25. srpna 1937 v Rychnově nad Kněžnou. Již od osmi let však žila v Rychnově u Jablonce nad Nisou. „Když jsme cestovali za babičkou, tak jsme vždycky jezdili z Rychnova do Rychnova, to bylo komický.“

Maminka jim chtěla hodit bramborový placky

Alena Tomsová vyrůstala s rodiči a starší sestrou v Daliměřicích v Turnově. V roce 1943 nastoupila do dívčí školy a vzpomíná, že cesta do školy byla přes celé město a trvala jí vždy velmi dlouho. První školní roky prožívala Alena Tomsová za války, což se dotklo samozřejmě i výuky. „Do té školy přišel německý inspektor. Měl rajtky a asi zranění z války, takový šrámy. Řval na nás, na těch padesát holčiček. My jsme se klepaly, ale klepala se i paní učitelka. Nikdo mu moc nerozuměl,“ říká.

Když byla Alena Tomsová ve druhé třídě, tak z budovy dívčí školy vybudovali Němci lazaret a děvčata se střídala s chlapeckou školou v jejich budově. Ke konci války čelil Turnov náletům spojeneckých letadel. „V hostinci byl udělaný kryt mezi sudy, tam jsme trávili docela dost času.“ Její tatínek pracoval na nádraží a často tam musel být i přes noc, v tu dobu se maminka před nálety schovávala sama s dcerami.

Nejsilnějším zážitkem z války se pro ni stal pochod smrti, který procházel kolem jejich domu. „Od Dolánek k Turnovu šel pochod smrti a já jsem na dvorku koukala, jak jdou. Ti vězni byli úplně strhaný... Měli jsme k obědu bramborový placky a maminka jim je chtěla hodit a tatínek jí říkal, že to nesmí nebo by na ní vlítl Němci,“ vzpomíná. Místní pekař mezi zubožené vězně hodil dva bochníky chleba a němečtí dozorci na něj vyrazili s puškami, než se zamknul doma. „To byl teda hroznej zážitek.“

Byly to skutečné postavy

I když prožívala Alena Tomsová část dětství za války, tak má na něj krásné vzpomínky. Ráda jezdila za babičkou do Rychnova nad Kněžnou. Chodily spolu na maliny, na houby, koupaly se v rybníce a Alena  Tomsová se sestrou tam trávily celé letní prázdniny. „Babičku jsem hrozně milovala, ta byla úžasná,“ vzpomíná.

Z Rychnova nad Kněžnou pocházel i spisovatel Karel Poláček, který do svého rodného města zasadil svou nejznámější knihu Bylo nás pět. „Maminka znala ty postavy z Bylo nás pět. Byly to skutečné postavy, které tam bydlely.“ Není tedy divu, že Alena Tomsová a její sestra na četbě této knížky vyrůstaly. „Četly jsme si to vždycky po večerech. Vyšlo to až po válce a my jsme to hltaly.“

Budou si muset něco odpykat

Po druhé světové válce otce pamětnice coby železničáře přeložili z Turnova na nedalekou stanici do Rychnova u Jablonce nad Nisou a rodina se stěhovala do města, které až do roku 1945 obývali převážně německy mluvící obyvatelé. I zde ještě doznívala druhá světová válka. Děti si hrály v dřevěném altánu v místním parku. „Pak tam přišli esenbáci a našli tam obrovskou minu, my jsme nad tou minou skákali celou dobu.“

V Rychnově za války fungoval lágr patřící pod koncentrační tábor Gross Rosen. „Pamatuju si, že tu pak byli zavření Němci a měli ty pruhovaný mundúry a chodili na práci do lesa... Necítila jsem ani lítost, ani nenávist, ale spíš něco jako povinnost, že si budou muset něco odpykat.“ V prázdném lágru po válce zřídili loutkové divadlo pro děti. „Každou neděli dopoledne, když maminky vařily, tak my jsme byly na loutkovém divadle v tom lágru. Pak ty baráky zbourali.“

Obě dcery na škole by neutáhli

V září nastoupily s dětmi do školy i německé děti, ale postupně odcházely, protože jejich rodiny byly často odsouvány do Německa. V Rychnově nastoupila Alena Tomsová do Sokola, jehož členy byli i její rodiče. „Moje první setkání se Sokolem bylo hned po květnových událostech v Turnově. Bylo tam slavnostní odhalení Tyršovy desky na Malé Skále,“ popisuje. Alena Tomsová se jako zúčastnila i XI. všesokolského sletu v roce 1948. Nedlouho po tom byl Sokol komunistickým režimem zrušen a místo něj vznikla v Rychnově tělovýchovná jednota Sparta.

V Rychnově nastoupila na obchodní akademii, kde v roce 1956 odmaturovala. Chtěla pokračovat  na uměleckoprůmyslovou školu do Jablonce, ale zrušili ji. „Tatínek mi říkal, ať s vysokou školu nepočítám, protože obě dcery na škole by neutáhli, tak jsem šla do zaměstnání.“

Nastoupila v Liberci do pojišťovny a v pojišťovnictví působila celý život. „Dostala jsem se pak na zahraniční pojištění a pojišťovala jsem jabloneckou bižuterii. Měla jsem v práci globus, protože to byly země z Afriky a tak. Bylo to děsně zajímavý,“ říká. V práci využila angličtinu i němčinu.

Tak jsme to otočili a mazali k autobusu

Alena Tomsová se provdala a s manželem se jim narodily dvě děti. V srpnu 1968 měli s manželem odjet na dovolenou do Jugoslávie. Cestou přespávali v Bratislavě na vysokoškolských kolejích, když se dozvěděli, že je země okupována. Odjeli autobusem na maďarské hranice, které už hlídali sovětští vojáci. „Dali jsme se s těma klukama do řeči a oni říkali, že už jsou dva roky z domu a nevědí, kde jsou a proč tu jsou. Viděl nás jejich komandýr a šel proti nám se samopalama, tak jsme to otočili a mazali k autobusu,“ vypráví.

Autobus se zájezdem se pak přes Bratislavu a Brno vrátil zpět a cestou míjeli tanky z Polska. Na výjezdní doložku odjeli do Jugoslávie ještě ten rok v září, raději sebou vzali i tříletou dceru.  „Já jsem říkala, že doma ji nenechám, tak jsme ji vzali sebou. Vedoucí zájezdu se pak bál, abychom v té Jugoslávii nezůstali.“

Alena Alena Tomsová se celý život zajímala o umění a v Rychnově pořádala mnoho výstav. V roce 2017 jí zemřel manžel a roku 2020 pak sestra. „Zůstala jsem v baráku sama, tak se s tím musím nějak vyrovnat,“ říká. Současné generaci by Alena Tomsová ráda vzkázala toto: „Máme demokracii, tak se demokraticky chovejte.“