Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaromír Tůma (* 1946)

• narodil se 26. dubna 1946 v Mělníku

• po roce 1965 hudební publicista, dramaturg, moderátor rozhlasových pořadů

• kvůli dráze hudebního publicisty přerušil studia VŠE

• v době normalizace už se na školu vrátit nemohl

• v 70. a 80. letech objížděl republiku jako diskžokej

• externě spolupracoval s Československým rozhlasem, Československou televizí a časopisem Mladý svět

• v letech 1991–1993 byl šéfredaktorem časopisu Melodie

• po roce 1993 působil v TV Nova

• v současnosti (2019) moderuje pořad Větrník na Radiu Beat

• je autorem knih o hudbě, cestování a víně

Na rádiu se šuměním hráli muziku mého srdce

Jaromír Tůma se narodil 26. dubna 1946 v Mělníku. Odmalička byla jeho hlavní zálibou hudba. V dětství začal hrát na housle v cimbálové kapele. „Když jsem trochu povyrostl, tak mě radši přeřadili do tanečního souboru, kde jsem to tolik nekazil.“ Po základní škole nastoupil na mělnické gymnázium, kde s kamarády založil dixielandovou kapelu. Tam už nehrál na housle, ale na trubku. Po čase založili bigbítovou kapelu a tentokrát hrál na kytaru. Skládali si vlastní písničky a pořádali hudební estrády. „Pak přišel rock and roll a ten mě dostal jako spoustu mladých lidí té doby, jenomže tady na tom Mělníku jsme byli trochu na Zapadákově... Ve třídě jsme se rozdělili na dva tábory. Já jsem fandil Amerikánům, jako byl Elvis Presley, a ti druzí zase fandili Semaforu.“

Hudbě se Jaromír Tůma věnoval nejen s kamarády v kapele, ale i teoreticky. Zajímal se o západní muziku a zjišťoval si všechny dostupné informace. Nejprve ho zaujala vážná hudba a později latinskoamerická. Nejvíc západní muziky se za socialismu dalo pochytit na Radiu Luxembourg. „Na velmi mizerném rádiu s úniky a se šuměním hráli muziku mého srdce. Já jsem byl zvyklý si dělat poznámky, a tak jsem si začal zapisovat názvy skladeb.“

Napsal jsem mu, že tam má chyby

Po absolvování gymnázia odešel do Prahy studovat Vysokou školu ekonomickou, ale nakonec ji nedostudoval. V Praze totiž zrovna v tu dobu vznikl hudební časopis Melodie, který vedl hudební publicista Lubomír Dorůžka. „Já jsem mu napsal z Mělníka, že tam má nějaké chyby, právě pokud jde o ty zpěváky popmusic, tak mě pozval, abych se ukázal.“ Jaromír Tůma dostal nabídku do časopisu Melodie přispívat svými články. První mu vyšel v roce 1965 a do Melodie psal i následujících téměř třicet let. V roce 1992 se dokonce stal šéfredaktorem časopisu. „Pak to už přešlo do nějakých těch podnikatelských hrátek. Časopisu se chopili lidi, se kterými jsme my už nechtěli spolupracovat, a já jsem z časopisu Melodie odešel do tehdy vznikající televize Nova.“

Kromě Radia Luxembourg vysílala západní hity i Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, ale obě rádia byla režimem rušena a jedna rušička rádiových vln byla přímo v Mělníku. V šedesátých letech se změnila vzhledem k západním rádiím politika a stát se rozhodl, že bude bezpečnější západní hudbu vysílat ve státních rádiích, aby lidé tolik neposlouchali západní zpravodajství. V té době také vznikl rozhlasový pořad Mikrofórum a Jaromír Tůma tam dostal na starost témata spojená se zahraniční muzikou. „Pak přišla vojska, nastoupili konzervativní komunisté a prohlásili, že všechny tyhle výplody kapitalismu se zase zruší.“

V šedesátých letech začal pamětník spolupracovat i s hudebním vydavatelstvím Supraphon. „Supraphon mě na konci šedesátých let požádal, zda bych nebyl producentem pro rockovou neboli bigbítovou hudbu.“ Jaromír Tůma tedy dělal producenta například kapele Olympic nebo zpěvačce Marii Rottrové. Dokonce ještě před pár lety připravoval pro Supraphon zlatou edici Olympicu.

V průběhu normalizace, kdy nebylo tolik příležitostí dělat zajímavou práci v rozhlasu nebo v publicistice, se věnoval pořádání diskoték. S poslechovými i tanečními diskotékami projížděl nejen celé Československo, ale také východní Evropu.  V roce 1970 se mu podařilo hrát dokonce v Salcburku.

Ty písně to řekly jednoznačně

V roce 1989 se postupně začal hroutit komunistický režim v Československu. Jaromír Tůma v tu dobu stále pracoval v Československém rozhlase, v pořadu Mikrofórum. Nastala složitá situace, kdy on a mnozí jeho kolegové sympatizovali s demonstranty, ale zároveň pracovali ve státní instituci. „Mikrofórum jako jediné a první se postavilo za studenty a stávkující a vysílalo úplně proti duchu celého rádia.“

V průběhu listopadových demonstrací bylo Mikrofórum za svoje postoje potrestáno. „Moje chvíle přišla okolo toho 20. listopadu, kdy se to Václavské náměstí zaplnilo, protože tehdy redakci Mikrofóra obsadila milice, kterou přivedl přímo ředitel rádia a řekl: ,Tak, a odteďka budete vysílat jenom hudbu, a žádné slovo...‘ Vybral jsem písničky, které to řekly svými texty jednoznačně.“ Pamětník velmi rád vzpomíná na dobu sametové revoluce, kdy se po desítkách let stagnace společnost postavila za výraznou změnu režimu. „Na tyhle dny jsem docela hrdej. Skončila manifestace a lidi to šli probrat na kafe. Nikdo se nehádal.“

Jaromír Tůma v té době také psal články do Mladého světa, takže se pohyboval i v redakci. „Problém byl, že tehdy se týdeníky tiskly třeba tři týdny. Oni by taky rádi šli ven se svým názorem, ale věděli, že by to vyšlo až pozdě.“ Po roce 1989 se děly změny v československé politice i ve všech podnicích a institucích. „Pak, když už bylo jasné, že to dobře dopadne, tak se najednou celé rádio postavilo na stranu studentů a volalo po odvolání ředitele.“

Pamětník samozřejmě změny v republice po roce 1989 uvítal, ale dnes cítí jisté zklamání nad tím, kam republika směřuje. „Já jsem myslel, že ti lidi, který se podíleli na tom skutečně odporném režimu, odstoupí a už se do toho nebudou plést. Nikdo jim neubližoval, a tak jsem si myslel, že si budou třeba v klidu pěstovat kytičky. Oni začali být drzí a zase se všude nacpali... Jsme takoví umyvatelní.“

Dělal jsem vše kromě zpěvu

Konec komunistického režimu pro něho znamenal i otevření mnoha dalších možností v poznávání hudby. Ocenil hlavně to, že mohl jezdit na koncerty svých oblíbených muzikantů a hudebníci ze světa zase mohli přijíždět hrát sem. „Já jsem byl vždycky nesmírně zažranej do tý muziky, jak jsem se k ní těžko dostával. Dneska jsem zaplavenej hudbou tolik, že už ji ani nestíhám poslouchat. Dostal jsem se na tolik koncertů...“

Od roku 1992 působil jako šéfredaktor časopisu Melodie a začal vysílat na Radiu Beat, kde v současnosti působí už více než patnáct let. Z Melodie odešel do televize Nova, kde připravoval mimo jiné oblíbený pořad Eso s moderátorkou Terezou Pergnerovou. „V 90. letech jsem se konečně seznamoval s těmi americkými muzikanty.“ Někdy dokonce za prací vyjížděl do ciziny. Vzpomíná například na cestu do Anglie za Nickem Cavem.

Mimo rozhlas a televizi se stále věnuje i publicistice a psaní knih. Napsal již devět knih, které se kromě hudby věnují i cestování a vínu. V současnosti pracuje na rozsáhlém almanachu, který podrobně popisuje hudební produkci od šedesátých do osmdesátých let. „To je moje štěstí, že v šedesátých a v sedmdesátých letech se rodila tak pěkná muzika, že jí přichází na chuť nové a nové generace.“

Jaromír Tůma mnoho let provází návštěvníky na mělnickém zámku. Je na něm znát, že ho všechny jeho práce velmi baví, a je vděčný, že se může celý život věnovat hudbě. „Já jsem dělal všechno, jenom jsem nezpíval.“ Žil mnoho let v Praze, ale nedávno se přestěhoval zpátky do Mělníka, ze kterého pochází.