Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vítězslav Tůma (* 1929  †︎ 2021)

• narozen 9. června 1929 v Prušánkách na moravském Slovácku

• od tří let žil v Karlových Varech, kde byl svědkem útoků na židovské obyvatele

• kvůli eskalující situaci v Sudetech se v druhé polovině 30. let přestěhoval s rodinou do Prahy

• počátek okupace 15. března 1939 prožil v Praze

• během heydrichiády v červnu 1942 při pátrání po parašutistech provedli Němci u Tůmových domovní prohlídku

• během pražského povstání byl zajat a dva dny strávil pod ostrahou ve škole v Kunraticích

• zemřel v březnu roku 2021

Když nás Němci začali osobně napadat

Vítězslav Tůma se narodil 9. června 1929 v Prušánkách na moravském Slovácku. Z této vinařské obce pocházela i jeho matka. Otec se narodil v hornickém kraji – konkrétně v Oseku nedaleko Teplic. První roky svého života prožil Vítězslav v Prušánkách. Ve třech letech se s rodiči odstěhoval do Karlových Varů. Tehdy dostal jeho otec možnost pracovat na tamní poště. Příležitost využil, a tak se celá rodina přesunula do Sudet. Vítězslav tedy vyrůstal v česko-německém prostředí a navštěvoval německou školku.

V polovině třicátých let se Vítězslav stal svědkem útoků na židovské spoluobčany. Tůmovi totiž žili v podnájmu u paní domácí židovského původu. „Začali psát na vrata našeho domku, že tam ti Židi nemají co dělat, a ať jdou já nevím kam, a že tady je to jen pro Němce,“ vzpomíná Vítězslav. Situace v pohraničí postupně eskalovala. Jednou, když šel s matkou ze školky, začala je skupina Němců slovně napadat kvůli tomu, že spolu mluvili česky. Rodina se proto přestěhovala s vidinou bezpečí do Prahy.

V Praze zastihl rodinu Tůmových 15. března 1939 počátek okupace. „Mžilo, sníh padal a oni přijeli auty. Obsadili Hrad, Hitler koukal z okna. Lidi, co byli na kopci, házeli dolů lahve, aby se roztřískaly na silnici, na pneumatiky,“ vypráví pamětník.

Prohlíželi celou ulici

Po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 započalo rozsáhlé pátrání po neznámých pachatelích, tedy Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi. Nacistická policie slídila napříč protektorátem. Nejfrekventovanější prohlídky byly v Praze a neminuly ani rodinu Tůmových. „Bylo pět ráno, někdo zvonil, objevil se jeden německý voják a jeden náš, a šli a prohlíželi domky. Odshora až do sklepa dolů,“ vypráví Vítězslav.

Volání o pomoc

V závěru války v květnu 1945 se Vítězslav účastnil Pražského povstání na Chodově, kde málem přišel o život. Tehdy mu bylo šestnáct let. „V rozhlase se ozvalo jen česky volání o pomoc, že je Němci vraždí…Tady ve škole bylo asi dvě stě Němců. Partyzáni a ostatní lidi šli na ně, protože tam měli zbraně, pušky a kulomety,“ vzpomíná Vítězslav. Dav vyzýval německé vojáky, aby se vzdali. Ti to však odmítli s tím, že se nevzdají civilistům, ale jedině oficiálním úředníkům. V okolí brzy začaly potyčky a boje mezi Čechy a německými vojáky. Vítězslav s rodiči a sestrou se schovali do sklepa. Ani tam však nezůstali v bezpečí: „Němci vtrhli do sklepa… Maminku a sestru tam nechali, ale ostatní vyházeli ven. Táta hned zmizel. Vyšel jsem ven, ale už tam nikde nebyl.“ Němci Vítězslavova otce zajali jako rukojmího. Začali odvádět i Vítězslava s rukama nad hlavou společně s dalšími muži. Po nějaké době propustili děti. Vítězslav se dal do běhu, což vojáky vyprovokovalo ke střelbě. Naštěstí vyvázl bez zranění.

Nedlouho poté, co se Vítězslav dostal domů, ho vojáci znovu zajali, když nesl jídlo otci. Celou skupinu nahnali do místní školy v Kunraticích. Ve škole strávili dva dny. „Z osmého na devátého května přišel důstojník a loučil se s námi. Řekl ať v noci nevycházíme a počkáme do rána,“ vypráví. Vítězslav se tak nakonec ve zdraví dočkal osvobození a konce války.

Vítězslav Tůma zemřel v březnu roku 2021.