Krásná země, báječní lidé - kde se vzala ta strašná nenávist?
Stáhnout obrázek
Helena Vančurová, rozená Fraindlová, se narodila 10. března 1925 v Sarajevu. Její otec, který prošel první světovou válkou jako voják zejména v Albánii, se vrátil na Balkán jako nákupčí firmy Baťa v Sarajevu. Její matka byla vyslána rovněž firmou Baťa na pobočku do Sarajeva jako účetní. Roku 1920 se lidé svedení dohromady firmou a posléze osobní náklonností vzali. V manželství se narodily tři děti, Helena byla prostřední. Krátce po svatbě se otec osamostatnil, zřídil si vlastní firmu ‒ velkoobchod a postavil vlastní dům. Přepadení Jugoslávského království v roce 1941 Němci přineslo hrůzy, které patnáctiletá Helena silně prožívala. Chorvaté, kteří se spojili s nacistickým Německem, se dopouštěli horších zločinů než sami Němci. Obzvláště na ni zapůsobilo odvlečení Salomových, židovských nájemníků z jejich domu, do koncentračního tábora, kde byli zavražděni. Hrozný osud stihl i její kamarádku Paulínu Lévi, která jí poslala z koncentračního tábora Loborgrad řadu zoufalých dopisů. Po válce se celá rodina vrátila do Prahy, kde otec dostal místo v obchodním oddělení jugoslávského vyslanectví v Krocínově ulici. Dcera Helena předtím absolvovala v Sarajevu jeden ročník střední výtvarné školy, na kterou pak navázala v Československu. Ještě za studií na výtvarné škole v Sarajevu se zúčastnila mládežnické brigády na stavbě železnice Brčko ‒ Banoviči. Láska k Jugoslávii ji přivedla ještě na jednu mezinárodní mládežnickou stavbu, železnici Bosanski Šamac ‒ Sarajevo. V roce 1948 se vdala. Po roztržce s Titem roku 1948 byli čeští zaměstnanci jugoslávského vyslanectví propuštěni a otec po svízelném hledání místa dostal práci jako skladník v podniku RaJ. V té době již Helena pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění, promovala v roce 1954. Tehdy se jí též narodil syn Vladimír. Manžel výtvarník pracoval v reklamním oddělení Koh-i-nooru, Helena jako aranžérka v Potravinách. Syn Vladimír zřejmě zdědil výtvarné sklony po rodičích. V Kanadě se živí jako restaurátor historických zbraní a umělecký rytec. Po roce 1968 vstoupila Helena do Svazu výtvarných umělců, kde mohla uplatnit svou touhu po uměleckém vyjádření.
