Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Pavel Vaneš (* 1963)

• narozen 12. dubna 1963 v Plzni

• otec Václav Vaneš v roce 1951 zadržen při neúspěšném útěku na Západ

• otec se stal obětí tzv. Akce Kámen, rok vězněn v Jáchymově, poté narukoval k Pomocnému technickému praporu (PTP)

• v roce 1975 otec prodělal mozkovou mrtvici a už se nikdy nezotavil

• vyučil se truhlářem

• po sametové revoluci začal podnikat

• v roce 2021 žil na Plzeňsku

Prarodiče Pavla Vaneše začali za druhé světové války provozovat cukrářskou výrobnu v Oboře u Plzně a cukrářem se vyučil i Pavlův otec Václav. „Děda se řídil heslem, že každá válka jednou skončí a lidi budou mít vždycky rádi sladký.“ Po válce cukrářství sice čekal velký rozkvět, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl podnik znárodněn.

Václav Vaneš se rozhodl, že v komunistické diktatuře žít nechce. V roce 1951 začal plánovat emigraci. „Na nějaký taneční zábavě se táta s dalšími kluky domluví, že odejdou do zahraničí… Měli obrovskou smůlu v tom, že narazili na člověka, co tady organizoval odboj. To, co nikdo nevěděl je, že tenhle člověk byl už přes rok pod velice bedlivým dozorem Státní bezpečnosti (StB),“ vypráví jeho syn Pavel Vaneš.

Když si na to vzpomněl, tak se začal třást

O plánovaném útěku tedy StB celou dobu věděla a Václav Vaneš se stal obětí takzvané akce Kámen. Spolu s dalšími třemi chlapci je vedl falešný převaděč, se kterým 26. prosince 1951 domněle přešli hranice u Tachova. „StB vybudovala u hranic falešnou německou zónu… Odvedli vás do domku, kde visí americká vlajka, hraje tam swing a začnou si z vámi povídat.“

Tímto zákeřným trikem získala StB často množství důležitých informací o odboji a dalších možných emigrantech. Lidé si totiž mysleli, že už jsou v bezpečí v Německu a informace poskytují západním vojákům pro jejich účely. Krátce poté však otce Pavla Vaneše a ostatní zatkli a odvezli na výslechy do Plzně. „Táta o tom nechtěl moc mluvit, když si na to vzpomněl, tak se začal třást.“

Vymlátili jim stoličky

V plzeňských sklepích Státní bezpečnosti čekaly Václava Vaneše brutální výslechy. „Asi si to ani nedovedu představit. Vyprávěl, že je tam mlátili tak, že jim vymlátili stoličky z pusy.“ Ve vazbě strávil čtyři měsíce a následně byl odsouzen na rok práce v jáchymovských dolech. „Tam se projevilo heslo mého dědy, že v každé době mají lidé rádi sladký. Po nějaké době se otec dostává do kuchyně.“

Po roce v Jáchymově se Václav vrátil zpět domů. „Po tom roce se vrací zpět a z vyprávění od babičky vím, že se vrátil jako jiný člověk.“ Hned byl povolán na vojnu a vzhledem ke kádrovému posudku musel nastoupit k jednotce Pomocných technických praporů (PTP).

Po návratu z náročné a dlouhé vojny měl problémy najít zaměstnání. Všude ho přijali, ale poté, co na něj přišel posudek se zápisem z Jáchymova, tak o práci okamžitě přišel. Snažil si přivydělávat všude možně, například vykládal vagóny. „Pamatuju si ho z dětství, že měl ruce jako Schwarzenegger.“ V roce 1960 se  Václav oženil a 12. dubna 1963 se manželům v Plzni narodil syn Pavel.

Šťastné dětství do dvanácti let

Pavel Vaneš prožil celý život v domku v Oboře u Plzně, kde žil i v roce 2021. Z dětství nejraději vzpomíná na prázdniny u babičky v Dolním Hradišti u řeky Střely, kde prožívali s bratrancem různá chlapecká dobrodružství. „To je opravdu období, na který vzpomínám hrozně rád,“  říká. Zpětně svoje dětství hodnotí jako šťastné přibližně do svých dvanácti let.

V roce 1975 totiž jeho otce postihla mozková mrtvice. Nebylo vůbec jasné, jestli otec přežije. Nakonec se domů vrátil, ale už nikdy se plně neuzdravil. „V podstatě do smrti byl postiženej, jak tělesně, tak tam byla částečně i porucha mentální… V tu dobu na mě přešlo hodně povinností toho otce,“ vysvětluje. Pavel Vaneš měl tou dobou ještě čtyřletého bratra, takže musel mamince doma hodně pomáhat.

Nedožil se ani té revoluce

Po základní škole odjel Pavel Vaneš do Domažlic, kde nastoupil do učení jako truhlář. Řemeslo ho začalo bavit a následně vystudoval ještě dřevařskou a truhlářskou střední školu ve Volyni. V roce 1984 odmaturoval a získal práci v keramických závodech v Horní Bříze. Hned byl však povolán na vojnu, takže do zaměstnání nastoupil až v roce 1986. O dva roky později mu zemřel otec. „Nedožil se ani té revoluce… Nedožil se ani mojí svatby a vnoučat,“ říká.

Pavel Vaneš se oženil a narodili se mu dva synové. Sametovou revoluci prožíval v práci v Horní Bříze, kde tehdy ještě fungovaly Lidové milice. Ve dnech bezprostředně po 17. listopadu se zvažovalo jejich nasazení proti demonstrantům v Praze. „Kamarád řekl, že tam nepojede, že nebude mlátit děti,“ vzpomíná. Pavel Vaneš využil nových možností po sametové revoluci a od roku 1993 podnikal ve své dílně. „Celý život se snažím nelhat. Jednou mi někdo řekl, že největší výhoda toho mluvit pravdu je, že si nemusíte pamatovat, co říkat.“