Avraham Veselý

* 1948

  • „Kde na světě člověk nemůže odejít? To není, že něco udělal, on chtěl odejít do jiné země. To je něco obyčejného. Nelíbí se mi tady, jdu do Ameriky, nelíbí se mi tu, jdu do Ruska. Co on udělal? Nic. To bylo něco směšného. Byl devět let v žaláři, že chtěl odejít do Izraele, nic jiného.“

  • „Měli jsme hodně problémů v Čechách, ale neměli jsme finanční problémy, protože celý židovský svět se o nás staral. To byla známá věc. (…) Židovská obec, Joint, HIAS (Hebrew Immigrant Aid Society, pozn. aut.), všichni se o nás starali. Finančně bylo všechno v pořádku, ale komunisté nám vždy dali vědět, že po nás koukají.“

  • „Nedělali problémy. Ráno přišel celník, když jsme balili celý byt do velkých dřevěných beden. Přišel ráno, kouknul se a říkal: ‚Vy máte hodně práce.‘ A odešel. Večer přišel, dal na každou štempl, dostal peníze asi jako jeden měsíční plat a odešel. To byla celá kontrola. (Dá se říct, že to rodiče trochu zařídili, aby přivřel oči?) Ne, tak jim řekli, tak se to tenkrát dělalo, všichni to dělali. Kdyby nedali, tak on by se otočil a začal by, otevřete tohle, otevřete tohle. Za Slánského procesů (…) když našel jen něco třeba nejmenšího, hned je dali do žaláře a zkonfiskovali věci.“

  • „Já jsem Petr Veselý, narodil jsem se v roce 1948 v Bratislavě. Do pěti let jsem žil v Bratislavě, potom jsme přešli do Prahy. Tam moji rodiče byli zatknutí komunisty, dostali trest za velezradu. Otec seděl devět let, matka asi tři roky. Bratr byl maličký, byly mu dva tři roky, byl v internátu pro takové děti, já jsem byl v jiném internátu, začal jsem tam chodit do školy. Když moje matka byla propuštěná, tak jsem se vrátil do Prahy. Chodil jsem do školy v Praze až do roku 1963, otec byl propuštěn v roce 1960. V roce 1964 komunisté je nechali odejít do Izraele.“

  • „Hřbitov židovský. Učitelka, nevím, jestli byla Židovka, nebo nebyla, začala vykládat o holocaustu. Říkala, že Němci zabili všechny Židy. Já jsem se chtěl přihlásit, ne všechny, já jsem tady, já existuju. Věděl jsem, že jsem Žid, že chceme jít do Izraele. Také v tom prvním internátu, když mi bylo pět let, najednou přišla (vychovatelka). Byli jsme na výletě v lese, přišla ke mně, objala mne: ‚Neboj se, ty nejsi jako všichni, já se o tebe budu starat.‘ Dostal jsem nějaké bonbony. Věděl jsem, že ony asi viděly ve sprše, že jsem obřezaný, že mám brit mila.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tel Aviv, Izrael, 28.03.2014

    (audio)
    délka: 01:11:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nic neprovedli. Chtěli jen odejít

Avraham Veselý
Avraham Veselý
zdroj: Pamětník

Avraham Vesely se narodil jako Petr Veselý v Bratislavě v květnu 1948 židovským rodičům, kteří přežili holocaust. Otec Samuel Weiss, později Veselý, provozoval obchod s textilem. Ze Slovenska se rodina brzy přestěhovala do Prahy. Po antisemitském procesu s Rudolfem Slánským v roce 1952 se rodiče pokusili o vystěhování do Izraele. Obrátili se na izraelské velvyslanectví v Praze se žádostí o vystěhování, ale v roce 1953 byli zatčeni. Otec byl odsouzen ke čtrnácti letům vězení za velezradu, matka ke čtyřem letům, ve vězení nakonec strávila tři roky. Pětiletý Petr i jeho mladší bratr Juraj, jemuž v době zatčení rodičů bylo osmnáct měsíců, byli umístěni odděleně do dětského domova. Petr Veselý prožil čtyři roky v několika dětských domovech v západních Čechách a v okolí Prahy. Když matku propustili v roce 1957 z vězení, díky pomoci izraelského velvyslanectví si našla byt v Praze na Smíchově a vzala si postupně obě děti k sobě. V roce 1960 byl na amnestii propuštěn i otec. Celá rodina se v roce 1964 po mnoha urgencích legálně vystěhovala do Izraele. Mladší bratr Juraj následkem neblahých událostí prožitých v raném věku psychicky onemocněl a v roce 1997 spáchal sebevraždu. Petr Veselý vystudoval ekonomii a více než třicet let pracoval v bance. V Izraeli přijal jméno Avraham, je v penzi a žije v Cholonu nedaleko Tel Avivu.