Jiří Veselý

„Tam, kde jsme v tom novém baráčku bydleli, dvakrát prošla fronta. Už to bylo dramatické. Když se narodil můj bráška, blížila se Rudá armáda. Tu předcházela hrozná pověst. Tak v jednom tunelu, který se budoval, když se stavěla trať na Tišnov, byly palandy, dokonce dvě patra. Tam se skoro celé Husovice ubytovaly, v tom tunelu. My jsme pak dostali zprávu, že se nám narodil bratříček, tak jsme se sestrou šli a ještě z protilehlých Hád po nás stříleli. To byl obrovský zážitek.“

„Pak zavolali, aniž by mně to řekli, rodiče. Do Uherského Hradiště zavolali rodiče, aby mi to rozmluvili. Rodiče přijeli, já vůbec nevěděl, že přijedou. Najednou jsem byl volaný, že mám návštěvu. Oni dostali úkol mi to rozmluvit. Byl to opravdu těžký rozhovor, protože táta mně nebránil v otázkách víry, nediktoval mi, co mám a nemám, ale apeloval na cit. Ptal se, zda chci, aby měl syna kriminálníka, aby se mu všichni posmívali. Já říkal, že jinak nemohu. Bylo mně divné, že maminka nereaguje, že se mě nezastává. Ona mně pak podala ruku a v ní byl složený papírek. Když jsem si ho přečetl, bylo tam, že slíbila, že nebude mluvit v můj prospěch. Tak jsem pochopil. Druhý den jsem byl odvezen do Brna k prokurátorovi.“