Václav Větrovský

„V tomhle kritickým dnu [po podpisu mnichovské dohody] přišel otec tak jako obvykle ve dvanáct hodin a říkal: ‚Na oběd není žádný čas. Máme důvěrnou zprávu, že ve dvě hodiny odjíždí poslední vlak směr Plzeň a za ním pojede souprava, která bude trhat koleje, abychom zkomplikovali Hitlerovi nástup jeho žoldáků sem k nám do Mariánských Lázní a do celého pohraničí.‘“

„Doktor Pospíšil, ten můj zachránce všeho možného a vzor mého počínání, vyhrál konkurz na šéfa katedry fyziky Vysoké školy zemědělské v Suchdole. Šel ukázat školnímu inspektorovi, že jako vyhrál konkurz. Inspektor se usmál a říkal: ‚To je bezvadný, ale já tě nepustím. Tady se kantoři nepouštějí, jedině za náhradu.‘ Doktor Pospíšil si uvědomil, že já jsem šel v jeho stopách, že tedy jsem na vojně, běžel k nám domů, sebral si telegram a napsal mně, to si pamatuju dodneška: ‚Václave, přijeď! Chci do Prahy.‘ Podepsán doktor Pospíšil. Tři dny ze mě kontráši nedostali tuhle šifru. Poněvadž já jsem tomu nerozuměl.“