Kdybyste zažili na Volyni to, co my, utíkali byste také, ani na vlak byste nečekali
Josef Vlk se narodil 29. dubna 1932 v české obci Český Boratín nedaleko města Luck ve Volyňské gubernii. Území v té době patřilo k Polsku. Jeho předkové pocházejí z podkrkonošského Jilemnicka a moravského Boskovicka. Vyrůstal v evangelické rodině Anny a Vladislava Vlkových jako pátý ze sedmi sourozenců, v ukrajinském venkovském prostředí, v oblasti, kde Češi tvořili dvouprocentní menšinu. Vlkovi obhospodařovali osmihektarové hospodářství, otec byl varhaníkem v kostele. Ve svém vyprávění Josef vzpomíná na dětství prožité v Boratíně, na českou školu v Lucku, kam chodil sedm kilometrů pěšky, na své předky, na mlékárnu, mlýn, kulturní spolky, evangelický kostel, na soužití s Ukrajinci, Poláky a dalšími národnostmi a na to, jak životní podmínky boratínských obyvatel proměňovaly často se střídající režimy. Josef se narodil za polské vlády, během druhé světové války prožil sovětskou i nacistickou vládu, kdy obyvatele Volyně navíc ohrožovaly bandy lupičů vydávající se za banderovce. Josefovi tři starší bratři byli mezi osmdesáti boratínskými muži, kteří šli dobrovolně bojovat za vlast v československém armádním sboru. V únoru 1947 byla rodina Vlkova spolu s dalšími boratínskými Čechy repatriována do Československa, do obce Chotiněves na Litoměřicku, kde našlo svůj nový domov sedmnáct rodin z Boratína. Josef maturoval v roce 1951 na litoměřickém gymnáziu, a protože exceloval v matematice, rozhodl se pro studium na ČVUT v Praze, které absolvoval v roce 1956. Oženil se s o čtyři roky mladší Annou Albrechtovou, též boratínskou rodačkou. Anna vystudovala chemickou průmyslovku v Lovosicích. Mladá rodina se přestěhovala do Neštěmic, kam Anna dostala umístěnku. Kolem roku 1960 se přestěhovali do Ústí nad Labem, kde vychovali dvě děti a dožili zde do stáří. V polovině osmdesátých let byl Josef svým šéfem vydírán, aby vstoupil do KSČ pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Nátlaku podlehl, s čímž se dodnes úplně nevyrovnal. V devadesátých letech se manželé Vlkovi začali intenzivně zabývat historií Boratína a svých předků. V roce 1996, po odchodu do důchodu, se manželé poprvé po devětačtyřiceti letech vypravili do Boratína, v roce 1997 uskutečnili zájezd bývalých boratínských občanů do rodné obce a začali shromažďovat informace o životě na Volyni. Na konci roku 2000 vydali obsáhlou knihu Historie Českého Boratína. Vlastní sbírku fotografií a archivních materiálů pro další zpracování. Sdílejí osud tisíců reemigrantů z volyňské oblasti dnešní Ukrajiny.