Břetislava Vohralíková

„Utíkalo [asi 15] židovských dětí, které se držely za ruce, a za nimi jeli Němci na koních a popoháněli je. A my, jak jsme tam byli s maminkou, že okrajovala řepu, tak ta moje sestra, jak viděla, jak ty děti ženou, tak začala utíkat k těm dětem. Maminka měla pravděpodobně strašnou hrůzu, protože na ni volala: ‚Žeňo, zastav, zastav!‘ Nezastavila, ale máma měla strach, že Němci moji sestru vezmou s sebou s těmi židovskými dětmi. Ale nakonec se sestra vrátila, nebo jestli ji maminka odtamtud vzala, to vám nepovím. Ale ty děti, to trvalo možná tak pět minut. A potom jsme se dozvěděli, že ty děti někde před vesnicí všechny pozabíjeli. Nezůstalo ani jedno, ale za nimi jeli ti Němci jako na těch koních.“

„Banderovci tam byli, ještě než tatínek rukoval. Tatínek měl doma zbraň. Jestli to někdo na tatínka udal, nebo jestli si mysleli, že to tak mohlo být, tak oni k nám přišli večer a oni od tatínka tu zbraň chtěli. Tatínek řekl, že nic takového nemá. Byli tam u nás čtyři a tatínka mlátili všichni, aby se přiznal. On se nepřiznal, odvedli ho s sebou, a ten můj strýc, jak hrál na křídlovku, tak pravděpodobně chodili i po těch ukrajinských vesnicích. A toho tatínka přivedl za týden domů. Nevím, jestli ho chtěli zabít, nebo co chtěli.“ – „Týden ho někde drželi?“ – „Někde ve sklepě ho drželi.“