Byl jsem svobodný za normalizace stejně jako dnes
Václav Vokolek se narodil 1. ledna 1947 v Děčíně rodičům Vladimírovi a Věře jako jediný syn. Po komunistickém převratu komunisté znárodnili rodinnou tiskárnu v Pardubicích. Pamětníkův dědeček následkem toho zemřel. Pamětníkův otec, spisovatel Vladimír Vokolek, odmítl vstoupit do Svazu československých spisovatelů, nemohl vydat žádnou ze svých knih a začal učit na obecné škole. Sestru pamětníkova otce Květu Vokolkovou, která byla řádovou sestrou, komunisté věznili za podvracení republiky. Strýcové Vlastimil a Vojmír utekli do uzavřeného vnitřního světa umění a tvořili na okraji, do šuplíku nebo v samizdatu, stejně jako otec Vladimír. Václav Vokolek nemohl z kádrových důvodů studovat gymnázium a maturoval na střední průmyslové škole stavební. V šedesátých letech se přihlásil na pedagogickou fakultu, ale záhy odešel. Díky odbornému vlivu strýce Vojmíra se od dětství toužil stát malířem. Oficiální výuka na Akademii výtvarných umění však absolutně neodpovídala jeho představě o moderním umění. Od roku 1967 pracoval jako správce zámku v Nelahozevsi, kde měl prostor pro vlastní tvorbu. Od roku 1967 pracoval jako správce kláštera v Oseku. Zde se setkal s internovaným posledním řeckokatolickým biskupem a v nedalekém Litvínově se osudově spřátelil se spisovatelem Josefem Jedličkou. Na počátku normalizace sledoval osobní msty, kterým dala upevněná komunistická moc prostor během čistek. Od roku 1971 se rozhodl věnovat restaurování dřeva, které mu umožnilo pracovat svobodně a nezávisle. Osobní vnitřní svoboda se pro něj stala nejvyšší hodnotou. Od téhož roku začal psát a tvořit knihy jako grafické partitury a vizuální texty. Zaměřil se na tvorbu na pomezí výtvarného umění a literatury. Svou práci vystavoval na neoficiálních výstavách po celých Čechách i v zahraničí. V osmdesátých letech vyjížděl často do Polska, které si zamiloval zejména díky atmosféře kolem Solidarity. Spřátelil se s několika vůdčími postavami hnutí. Po sametové revoluci se začal ještě více věnovat pedagogické činnosti, působil jako redaktor několika časopisů, publikoval své básně a eseje, spoluzaložil nakladatelství Triáda a vydal desítky knih. V době natáčení (2022) žil a stále tvořil v Milovicích.