Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Arch. Vladimír Volman (* 1965)

• narodil se 1. srpna 1965 v Mostě

• na střední škole ho ovlivnil poslech zahraniční hudby a velký dojem na něj udělal koncert F.P.B.

• po absolvování gymnázia nastoupil na ČVUT v Praze, kde založil první hudební skupinu V3S

• se skupinou V3S v roce 1986 vystupoval na polském festivalu v Jarocině

• v roce 1987 založil skupinu Do řady! a opět sklidili úspěch v Polsku

• v roce 1988 natočili s Do řady! v Katowicích první desku

• během vojenské služby působil jako písař u stavebního pluku v Praze

• po roce 1989 se začal naplno věnovat architektuře a hudbě

• v roce 2024 žil v Bílině

Přelom 70. a 80. let dvacátého století znamenal pro československou hudební scénu jistou změnu. Vedle oblíbené normalizační pop music či rockové hudby se začínaly objevovat na scéně i jiné hudební žánry inspirující se hlavně zahraničními hudebními interprety. Mezi takové můžeme zařadit i nový, mezi mladými posluchači často oblíbený styl, punk. Jeho začátky bychom mohli datovat do poloviny 70. let, kdy ve Velké Británii vznikla ikonická a kultovní hudební skupina Sex Pistols, která ovlivnila svou tvorbou velké množství hudebních uskupení na celém světě. První československou hudební skupinou, která začala oficiálně hrát styl punk, byl pražský Zikkurat založený v roce 1978.

Punk se stal nejen ikonickým hudebním stylem mladé revoltující generace, ale zároveň také prostředkem k alespoň částečnému vyjádření nesouhlasu s komunistickým režimem panujícím v Československu. Pankáči tak na sebe upozorňovali nejen hudbou, vzhledem či provokativními texty, ale zároveň přitahovali pozornost státních složek, které proti nim častokrát zasahovaly.

K takovým mladým rebelům se řadil i Vladimír Volman, student architektury na pražské ČVUT, který společně se svým starším spolužákem Petrem Rajtorou založil punkovou formaci V3S, pojmenovanou po vojenském třínápravovém speciálu, lidově zvaným „vejtřaska“. Skupina pod hlavním vedením Petra Rajtory skládala často provokativní písně, které upozorňovaly na společenské a politické problémy v Československu. Největším úspěchem skupiny pak bylo vystoupení na věhlasném hudebním festivalu v polském městě Jarocin. V roce 1987 se skupina rozpadla a téhož roku spoluzaložil Vladimír Volman skupinu Do řady!, která postupně získala fanoušky po celém světě.

V patnácti jsem viděl první koncert F.P.B. a bylo to pro mě jako zjevení

Vladimír Volman se narodil 1. srpna 1965 v Mostě jako nejstarší ze tří dětí lékaře Vladimíra Volmana a ekonomky Libuše Volmanové (roz. Jílkové). Odmala vyrůstal v Bílině, kde navštěvoval jak základní školu, tak i později gymnázium. Pamětníkův otec měl vřelý vztah k hudbě a malý Vladimír musel už od útlých let navštěvovat lidovou školu umění, kde se učil po otcově vzoru hrát na housle. Jak sám přiznává, tak to ho vůbec nebavilo. Kolem dvanáctého roku však objevil starou kytaru, která ho očarovala natolik, že začal pilně cvičit s cílem co nejdříve se zdokonalit a pořídit si svou první elektrickou kytaru.

Vedle hry na kytaru se pamětník začal zajímat i o populární hudbu. Sledoval jak československé interprety, tak hlavně zahraniční tvorbu. „Můj kamarád si z Jugoslávie přivezl první desku The Clash. Moc se mu to nelíbilo a ukázal mi ji. Když mi ji pouštěl, tak jsem úplně brečel, na jak strašným gramofonu ji přehrává. Líbila se mi, ale on ji za nic nechtěl vyměnit. Někde jsem sehnal 150 korun a koupil ji. Doma jsem ji pak přehrával úplně na krev, pořád dokola,“ vzpomíná.

Na střední škole se mu podařilo založit hned dvě hudební skupiny, v nichž s ostatními spolužáky začínali skládat první písně. „Pořád jsme zkoušeli něco hrát a hledali jsme prostory. Těžké bylo najít někoho, kdo by s námi vůbec hrál. Nikdo neměl bicí, tak se hledaly bicí, ten neuměl na nic, tak dostal basu, apod. Zkoušeli jsme ve škole, kde jsme založili i první skupinu s názvem Dnes ne! a po ní pak Voyager. To bylo vesmírné jako Pink Floyd. Ale pak přišel první koncert F.P.B., na který  jsme se dostali, a koukali na ně jak na zjevení. Hned jsme si řekli, že naše hraní musíme úplně změnit a začít hrát přesně tohle,“ dodává Vladimír Volman.

Texty V3S měly provokativní a zesměšňující nádech

Po absolvování gymnázia úspěšně složil přijímací zkoušky na pražskou ČVUT v oboru architektura. Ze severních Čech se tak rázem přestěhoval do Prahy, která nabízela více příležitostí a větší nabídku hudby. „Dostat se k lepší muzice už bylo snazší. Člověk pronikl do toho podhoubí, chodil do stejných hospod, jako lidi se stejným zájmem, apod. Byla tady i taková pražská figurka zvaná Tučný Jarouš. To byl skinhead, který měl snad všechnu muziku. Vždycky jsme ho přemlouvali a on nám něco nahrál. Dodnes mám kazety od něj schované.“

Právě v době pražských studií došlo k osudovému setkání, kdy student prvního ročníku Vladimír Volman poznal tehdy třeťáka Petra Rajtoru. „Chtěli jsme hrát v jedné kapele, ale tam bylo plno, tak jsme dostali doporučení na Petra. Když jsme ho poprvé viděli, tak to bylo něco. Kluk v maskáčích, pyramidy, to nikdo z nás neměl, absolutní suverén. A právě nám říkal: ‚Založil jsem kapelu, ale nemám lidi,‘“ vzpomíná na začátky formace V3S.  

Skupina se dala dohromady a začala hrát nejprve po vysokoškolských klubech a později se také objevovali na koncertech po boku dalších hudebních těles. V3S se účastnili i nepovolených akcí, které se pod rouškou oslav narozenin či svatby odehrávaly po hospodských sálech a často končily zásahem bezpečnostních jednotek či přímo Státní bezpečností.

Aby mohla skupina beztrestně fungovat, potřebovala povolení zřizovatele, které se nejčastěji dalo sehnat od svazáků místního uskupení SSM. „Pro ně to bylo výhodné, my dostali razítko, udělali koncert v klubu na jedenáctce, svazáci si vybrali vstupné a všichni byli spokojení,“ dodává pamětník.

Větší problém byl však s tzv. přehrávkami, které měly za cíl kontrolovat hudbu a texty skupin. Pokud se písně ukázaly jako závadné, komise nedovolila jejich prezentování. Hlavní ikona skupiny Petr Rajtora byl tvůrce textů, do kterých se snažil vtisknout i kritiku tehdejšího režimu zaměřenou hlavně na každodenní všednost či vojenskou službu. Vladimír Volman vzpomíná na přehrávky následovně: „Přijeli jsme tam a zahráli naše písně. Například Mišík byl z naší hudby říčný a hnal nás z pódia, nezkousnul to. Petr vždycky složil text, ze kterého jsme pochopili, co tím chce říct, a na přehrávce to vysvětloval jinak. Naše texty byly dvojsmyslné, aby si tam každý našel to své, a zároveň aby prošly cenzurou.“

Hudební festival Jarocin byl splněný sen

Vladimír Volman přiznává, že koncertní škála skupiny V3S nebyla nějak velká. Ročně se jednalo zhruba o pět koncertů například ve vysokoškolských klubech či na drobných akcích mimo Prahu. Od manažera severočeských kapel Petra Růžičky se v roce 1985 dozvěděl o velkém hudebním festivalu v polském městě Jarocin, kde by mohli V3S následující rok vystoupit. Členové skupiny se pro nápad nadchli a všichni odcestovali přes Drážďany do Polska.

„Zahráli jsme a Petr Růžička nám domluvil na druhý den vystoupení na malé scéně. Malá scéna byla v tu dobu pro šest tisíc diváků v takovém amfiteátru. Byly tam oficiálně i jiné české kapely a organizátoři nás za nimi poslali, ať nám to tam ukážou, ale Precedens, Arakain a Buty nás vyhnali, a tak jsme hledali místo, kde přespíme,“ vzpomíná na příjezd do Polska pamětník.

Právě ve městě Jarocin zažila skupina velký úspěch, návštěvníkům se jejich hudba líbila. Na pódiu s nimi vystoupil i Petr Hošek, známý z kultovní punkové skupiny Plexis. Po skončení festivalu se hlavní osobnost skupiny Petr Rajtora s ostatními členy domluvil, že skupinu opustí, a ta se v roce 1987 rozpadla.

Vladimír Volman však s hudbou nechtěl přestat a hledal jiné možnosti, jak se věnovat hraní i po rozpadu V3S. Textař František Egon Müller mu proto navrhl, aby založil novou punkovou skupinu, po které pamětník toužil. Domluvil se s bývalým členem V3S Jakubem Znamenáčkem, do sestavy přijali teplického bubeníka Jana Kyselku a poslední místo baskytary obsadil Petr Hošek. Skupina byla kompletní a získala název Do řady!

Jarocin podruhé, tentokrát se skupinou Do řady!

Nová skupina se snažila navázat na hudební úspěch formace V3S, a proto se hned následující rok rozjeli Do řady! opět na festival do Polska. Vladimír Volman vzpomíná: „V roce 1988 jsme znovu vyrazili do Jarocina, ale bubeník Kyselka zůstal doma, což byl problém. A nevěděli jsme, co budeme dělat. Spřátelili jsme se tam s jedním Polákem, hrál na bicí v Detonator BM, a tomu jsme vysvětlili náš problém. Chtěl nám pomoci, ale to bylo nemyslitelné, protože neznal naši muziku. Věřil si, tak jsme mu všechno vysvětlili a on se to za jednu hodinu u stolu dokázal naučit. A druhý den s námi měl vystoupit. Fakt to dal, bylo to neuvěřitelné. Odehrál s námi celý koncert.“

Skupina zde zažila neuvěřitelný úspěch a umístila se dle hlasování diváků na 25. místě z celkových devadesáti skupin. Díky tomu dostali nabídku natočit LP desku ve vydavatelství Ameba v Katowicích. Vladimír Volman nabídku přijal a skupina tak nahrála svou první dlouhotrvající desku. 

V říjnu 1988 ale musel narukovat na vojnu. Jako vysokoškolského studenta se ho týkal pouze rok povinné služby. Skupina tak dočasně omezila činnost a během jeho vojny si zahráli společně nanejvýše třikrát. V této době také došlo k výměně zakládajících členů – Petr Hošek se po čase vrátil zpět ke své skupině Plexis a jeho místo obsadil tehdy patnáctiletý Slávek Haleš. Skupina také přišla i o svého vokalistu Jakuba Znamenáčka a po návratu z vojny pokračovali už jen v tříčlenné sestavě. V průběhu času skupinou prošla celá škála známých i méně známých osobností, jako například Daniel Landa, který chtěl ve skupině zavést nový skinheadský styl Oi.

Na vojně jsme měli pořád pohotovost

Vladimír Volman vojenskou službu vykonával v Praze na Zbraslavi u stavebního praporu jako písař štábu ministerstva vnitra. Praxe pro vysokoškolské studenty byla taková, že první rok docházeli každý týden na vojenskou správu v Praze, kde probíhala výuka či cvičení, a druhý rok si pak odsloužili klasickou vojenskou službou.

Jak sám přiznává, měl volnější režim: „Pro mě byla vojna taková ulejvárna. Když jsem měl splněno, tak jsem řešil všechno kolem hudby. Tehdy jsme věděli, že na podzim 1989 se bude konat Punkeden na Žofíně a musíme se na něj připravit. O tom nám řekl Hošek, který se zase přidal k Plexis, a my se tak dozvěděli, že už s námi nehraje. Narychlo jsme vzali Slávka Haleše a zkoušeli,“ vzpomíná Vladimír Volman.

Během vojenské služby však docházelo k častým cvičením nebo pohotovostem. Jednalo se totiž o přelom revolučních let 1988 a 1989, kdy docházelo k častým demonstracím a protestům a nejen vojáci, ale všechny ozbrojené složky byly v pohotovosti. „Pořád jsme pak museli být v kasárnách a mít pohotovost. Hitler měl narozeniny, my museli být připravení. Výročí úmrtí Stalina, my museli být připravení,“ vzpomíná Vladimír Volman.

Těsně před sametovou revolucí odešel do civilu, a i když se demonstrací neúčastnil aktivně, prožíval změny ve společnosti dost silně. S pádem režimu nastala pro skupinu i pamětníka jistá změna. Svobodná tvorba, vystupování či zahraniční tour již nebyly překážkou. Skupina také prošla další personální obměnou a ustálila se ve složení, kdy Haleše vystřídal Milan Vlček a Pavel Vimr začal ve skupině zpívat.

Vladimír Volman dnes pracuje jako architekt a zároveň se aktivně věnuje hudbě se svou formací Do řady! I když v ní došlo časem k dalším změnám, je mezi fanoušky stále brána jako jedna z výrazných hudebních skupin, která má na hudebním poli své místo. Na pozici zpěváka se opět vrátil Petr Rajtora. Ten, který na začátku osmdesátých let jako výrazný punker založil skupinu V3S.