Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

RNDr. Miroslav Vostatek (* 1930  †︎ 2023)

• narozen 19. září 1930 v Ledči nad Sázavou

• vyrůstal v rodině živnostníka

• dědeček Jan Vostatek provozoval od roku 1894 tiskárnu

• rodinná tiskárna po roce 1948 znárodněna a začleněna pod národní podnik

• v roce 1950 patřil mezi první abiturienty nově otevřeného reálného gymnázia v Ledči nad Sázavou

• v letech 1950–1954 studoval lékařskou fakultu v Brně, obor farmacie

• národní podnik přivedl tiskárnu k zániku a později budova demolována

• v letech 1957–1962 evidován jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti (StB) pod krycím jménem „Rostislav“

• kvůli neplnění úkolů spolupráce rozvázána

• pravidelně přispíval do Ledečského zpravodaje a věnoval se válečné historii a filatelii

• v roce 2022 žil v Pardubicích

Jan Vostatek, majitel první tiskárny v Ledči nad Sázavou, kterou založil v roce 1894, se po celoživotním budování podniku dožil i únorového komunistického puče v Československu. V roce 1949 zemřel. Tehdy již tiskárnu vedlo socialistické hospodaření do záhuby. V době jeho skonu bylo vnukovi Miroslavu Vostatkovi 19 let.

„Únorový převrat nebyl to pravé. Leckterý vůl, jako například Konopka, se stal polobohem,“ připomíná Miroslav Vostatek předsedu Okresního akčního výboru Národní fronty a hlavního iniciátora přeložení později umučeného faráře Josefa Toufara.

Socialistické vyvlastnění malopodniků na přelomu 40. a 50. let zastihlo ledečskou tiskárnu v momentě, kdy se po zesnulém majiteli tiskárny Janu Vostatkovi měl stát vedoucím jeho syn František. Národní podnik Západomoravské tiskárny ho však ustanovil pouze vedoucím provozu.

Bývalá tiskárna Vostatkových pod státní správou fungovala ještě několik let, ale budování socialismu nepřežila a došlo k jejímu úplnému zavření. „Dokonce ji rozšiřovali, přestěhovali, ale pak ji Západomoravské tiskárny navrhly k likvidaci,“ vzpomíná Miroslav Vostatek na smutný osud tiskárny.

Rodinné řemeslo, které se mělo dědit z generace na generaci, dokázal komunistický režim vymýtit. Budova pak dlouhé roky ležela ladem, až došlo na její zbourání a na jejím místě vzniklo autobusové nádraží. „Taky nám zničili stroje. Všechno bylo tak hektické a já byl navíc mimo domov, studoval jsem v Brně. Začal jsem mít úplné jiné starosti,“ prohlašuje pamětník.

Začínali malém tiskařském stroji v Grandhotelu

Miroslav Vostatek se narodil 19. září 1930 v Pelhřimově. Vyrůstal v živnostenské rodině v posázavském městečku Ledeč nad Sázavou, kde jeho dědeček Jan Vostatek (1863-1949) založil v roce 1894 tiskárnu.

Jan Vostatek sice pocházel ze zámečnické rodiny, ale jeho otec s ním měl jiné plány a svého syna nechal vyučit ve Vídni tiskařem a sazečem písma. „Dědeček tam opravdu strávil kolik let a barvitě vyprávěl, co všechno zažil, a jak se vyučil,“ vzpomíná hned v úvodu vyprávění na majitele první ledečské tiskárny. Ten v roce 1901 přemístil svou tiskárnu do budovy tehdejšího Grandhotelu na náměstí, v zadním traktu měl i byt. K tiskárně patřil i papírnický obchod a knihkupectví. Řada starých ledečských pohlednic pocházela právě odsud. „Začínal jen s malým tiskařským strojem a velký stroj si pořídil až po svatbě,“ upřesňuje vnuk Miroslav Vostatek.

Dědečkův bratr se hlásil k německé národnosti

Jeho dědeček si za manželku vzal dceru významného ledečského občana, tajemníka a kronikáře Františka Katzera. Prvního syna pojmenovali František (*1899). Chystal se převzít žezlo po svém otci a tiskárnu řídit. Proto se učil Praze v Tiskařském a vydavatelském závodě Politika, ale jeho studia přerušila první světová válka.

K vystavění nového domu V Hrnčířích, kam se rodina i tiskárna přestěhovala, došlo už za éry samostatného československého státu. Navíc tiskárna Jana Vostatka se rozrostla i o filiálku v nedalekých Dolních Kralovicích, jejímž vedením nechal pověřit svého bratra, který žil delší dobu v Rakousku.

„Jeho syny jsem nikdy neviděl. Přestěhoval do Kralovic a po vzniku Československa se odmítl vzdát svého rakouského občanství. Takže když přišel rok 1939 a okupace, on a jeho synové se přihlásili k německé národnosti. Pak za války mi bratr říkal, že do tiskárny přišli dva jeho kluci v německých vojenských uniformách,“ tvrdí Miroslav Vostatek.

Miroslav přišel na svět jako prvorozený potomek Františka (*1899) a Cecílie (*1901) Vostatkových. S rodiči vyrůstal v bytě prvorepublikové vile učitele Bohumila Sobka. Ač sám popisuje, že v Ledči se jejich rodina řadila k těm uznávanějším, svým zázemím prý nijak nepřevyšovali okolní rodiny, což se prý odvíjelo od konzervativní výchovy dědečka Jana. „Za celý život jsme nemohli nikoho pozvat, hlavně ne v zimě, poněvadž jsme bydleli v jedné místnosti, i když se to nezdá.“

Roku 1946 se mělo otevřít reálné gymnázium v Ledči nad Sázavou. Do začátku školního roku zbývalo jen několik měsíců, ale stále se nevědělo, v jaké budově bude gymnázium fungovat. Nakonec povolaní vybrali ledečský Grandhotel. A tak v září 1946 usedli do školních lavic první studenti, mezi nimi i Miroslav Vostatek.

Abiturienti z roku 1950 se tak čerstvě stali prvními úspěšnými absolventy ledečského gymnázia. Miroslav si podal přihlášku na vysokou školu do Brna, v čemž mu nebránili ani místní komunisti, kteří svým úřadováním či psaním kádrových posudků dokázali zpackat budoucnost nejednomu studentovi. 

Spolužačka z gymnázia dělala uklízečku

V letech 1950 až 1954 studoval Miroslav Vostatek lékařskou fakultu v Brně, obor farmacie, a absolvoval ji bez větších potíží. S represemi komunistického režimu se však musela potýkat jeho spolužačka z ledečského gymnázia Eva Muchová, která stejně jako on pocházela z živnostnické rodiny. Jejího otce Karla Muchu odsoudil lidový soud v roce 1951 k trestu odnětí svobody na 20 let. Věznění v komunistických lágrech nepřežil.

„Potrestali ho za to, že prý zatajil pracujícímu lidu zboží. Ale on si ho sám zaplatil, nebylo ukradené. Jeho dcery pak strávily snad měsíc ve vězení. Jezdil jsem služebně do chemičky v Uhříněvsi, kde jeho dcera, a má spolužačka, Eva Muchová, dělala uklízečku,“ připomíná Miroslav Vostatek.

S StB jsem spolupracoval jen napůl

Po získání vysokoškolského titulu nastoupil do národního podniku Východočeských chemických závodů v Rybitví. Zprvu zde pracoval jako pomocný technik a později ho povýšili na mistra provozu. V podniku tou dobou došlo ke smrtelnému úrazu zaměstnance, za což měl nést odpovědnost. Možná právě proto se na něj zaměřila Státní bezpečnost (StB).

Miroslav Vostatek je totiž v registračním protokolu Archivu bezpečnostních složek zapsán v kategorii informátor. V osobním svazku (arch. č. TS-939063 MV) stojí ve zprávě o vázání: „Dne 26. 11. 1957 v 11.30 byl s Vaším souhlasem zavázán jako informátor 7. sam. oddělení Vostatek Miroslav, nar. 19.9.1930, Pelhřimov, který bude veden pod krycím jménem „Rostislav“.

Měl plnit rozkazy pracovníků okresního oddělení Ministerstva vnitra a na pracovišti například odhalovat osoby nepřátelské lidově demokratickému zřízení, akty protistátních projevů a včas o nich informovat. „Měli zájem, ale já to dělal blbě. Nepsal jsem, co chtěli. Říkali mi, ať jdu do hospody, kde uslyším, co si lidi povídají. Jenže jsem jim řekl, že do hospody nechodím. Tak mi napsali, co mám napsat,“ snaží se vysvětlit Miroslav Vostatek a přiznává, že okolnosti týkající se spolupráce si po skoro 70 letech dokáže jen stěží vybavit.

V listopadu 1962 pak došlo k přerušení spolupráce. V návrhu na uložení osobního svazku pak nadporučík okresního oddělení Ministerstva vnitra sdělil: „Pokud pracoval jako mistr na provoze, chodil na schůzky pravidelně, uložené úkoly plnil dobře a celkem i odpovědně. Stýkal se také s lidmi našeho zájmu a mohl podávat námi požadované poznatky k těmto osobám. V současné době již přes rok pracuje na jiném úseku a to jako obchodní zástupce podniku a je denně mimo pracoviště i bydliště. Na schůzky se nedostavuje, úkoly neplní a pro zaneprázdněnost byly za celý rok uskutečněny pouze čtyři schůzky. Spolupracovník sám uvádí, že se již nemůže plně věnovat svému závazku o spolupráci, nemá kontakt s lidmi na pracovišti a je stále pryč. Mimo to byl příjmut za člena KSČ a nemá již té důvěry jako dříve. Odměnu žádnou neobdržel. Jelikož dle nových směrnic nemá charakter informátora, bude s ním spolupráce přerušena.“ (arch. č. TS-939063 MV)

Jak je v archivní materiálech uvedeno, v inkriminovaném období změnil Miroslav Vostatek pracovní pozici a stal se mimo jiné i členem Komunistické strany Československa (KSČ). Dodává, že ho z KSČ později vyloučili. V Pardubicích zůstal žít i po zbytek života a před odchodem do penze vedl laboratoř v pardubické nemocnici. Pravidelně přispíval do Ledečského zpravodaje a věnoval se válečné historii či filatelii. V roce 202 žil v Pardubicích.