Daniel Vychodil

„Zlomový zážitek bylo objevení Foglarových knih, když jsem byl o jarních prázdninách v roce 1985 v Rýmařově, odkud pocházel táta. Starší bratranec byl na vojně a měl doma řadu Foglarových knih i komiksové Rychlé šípy. Do té doby jsme se s nimi s bratrem nesetkali, tak jsme byli okouzleni. Hned po návratu domů jsme s kamarády založili klub po vzoru Rychlých šípů a začali jsme se touto tématikou zabývat. A musím říct, že jsem už od svých dvanácti nebo třinácti let věděl, že to je velké životní téma a cesta, kterou chci jít.“

„Mně připadalo, že to probíhalo jako cílená jemná manipulace, která běžela dlouho, nenápadně. Byly nejrůznější rituály, které jsme museli podstupovat. To znamená oslavy různých výročí, kdy nám promítali filmy. Oslavné básně jsme říkali na pódiu, ať už šlo o výroční takzvané Velké říjnové revoluce nebo o pětadvacátý únor. Ty rituály, kterými škola žila, tedy byla nucena žít, jsme my byli nuceni dodržovat. Přísně se kontrolovalo, jestli jsme přišli do průvodu na 1.máje a takové věci, které vedly ke stádovitosti. Řekl bych, že to nebyla výchova k občanství, ale k ovčanství. Jako ovce byly tehdy děti vzdělávány, aby byly poslušné. Byly tlučeny ideologií. V tom, myslím, byly mnohem hlubší zásahy do dětské duše. Docházelo k tomu v nejrůznějších rovinách, ať to byly diktáty v češtině nebo témata, která se řešila v občanské výchově. Všude byl podtext: komunistická ideologie je tím jediným správným obrazem světa a je potřeba, aby ji mladí převzali.“