Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jindřich Vymětalík (Šťovík) (* 1957)

Skauting mi umožnil splnit si dětský sen

  • narozen 22. listopadu 1957 v Přerově

  • otec podnikový právník, matka učitelka

  • problémy s StB kvůli emigraci příbuzného do USA

  • v letech 1977–1982 studoval na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, obor lesní inženýrství

  • mezi lety 1982 a 1994 pracoval jako lesní technik na polesích

  • práce s mládeží v 80. letech v rámci pionýrského oddílu

  • roku 1989 zvýšený zájem StB

  • 4. září 1990 registroval oddíl Pražmo, jenž se stal součástí střediska Kruh (ve Frýdku)

  • v roce 1991 složil skautský slib u Rudolfa Štěpánka - Jestřába

  • v letech 1994-2006 starostou v Pražmě

  • v roce 1998 vzniklo středisko Štít Pražmo, jehož je vůdcem

Ing. Jindřich Vymětalík, skautskou přezdívkou Šťovík, se narodil 22. listopadu 1957 v Přerově. Otec byl podnikový právník u státních lesů (Olomouc, Krnov aj.) a od roku 1989 provozuje advokátní kancelář. Jeho matka byla učitelkou na základní škole.

Osobností, která ho významně ovlivnila, byl jeho dědeček Antonín Řehák, narozený roku 1896. Ten musel za první světové války narukovat do rakouské armády, dostal se do ruského zajetí a prožil sibiřskou anabázi. Za první republiky vydal „Dějiny ruské literatury“ a podle slov Šťovíka vydání této knihy vedlo v roce 1941 k zatčení dědečka a jeho věznění na Mírově a v několika koncentračních táborech. Antonín Řehák potom napsal vzpomínkovou knížku s názvem „Umění v žaláři“. Šťovík má dva bratry, jeho starší bratr Bedřich je nyní farářem v kostele Panny Marie Královny Míru v Praze.

Rodina měla problémy s StB kvůli otcovu nevlastnímu bratrovi, který žil v USA a o něhož se StB velmi zajímala. Strýc odešel ještě před válkou studovat do Francie a během války se dostal do československé zahraniční armády v Anglii. Jeho rodina stále hledala možnosti, jak by se mohla se strýčkem setkat. Podle Šťovíkova vyprávění StB zkoušela na jeho otce různé praktiky, jak ho kontaktovat – jeden ze způsobů byl, že předstírali styky s jeho bratrem v zahraničí. V roce 1972 se otci podařilo vycestovat do USA. „Jak jsem později zjistil, my doma jsme jediní věřili, že se náš otec vrátí z USA zpět.“ Šťovík pak musel v dobách komunismu v životopise uvádět, že má nevlastního strýce, který žije v Americe, kam odešel již před druhou světovou válkou. Kvůli tomu měl nálepku politicky nespolehlivého.

Začátek okupace 21. srpna 1968 zažil na prázdninách u prarodičů v Přerově, kde na něho velmi zapůsobila tehdejší atmosféra všeobecného strachu a různé protiokupační nápisy,  které se ihned objevily v ulicích.

Po skončení studia na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně se přistěhoval na Pražmo poblíž Frýdku-Místku, kde začal pracovat s mládeží v Pionýru na morávecké škole. Měl funkci hospodáře či pokladníka a měl také na starosti chatu Klauz, kde se pořádala různá tajná setkání kněží, řeholníků aj. O této chatě se StB nikdy nedozvěděla. Dle svých slov politickou agitku Šťovík v Pionýru nerozvíjel, spíše většinou pořádal brigády a různé jiné aktivity.

V 80. letech se o něho začala zajímat StB kvůli jeho práci s mládeží. První setkání s StB proběhlo v srpnu 1988 na vojenském cvičení, kde vzbudil podezření tím, že šel ve vojenské uniformě do kostela na mši. V roce 1989 ho třikrát navštívil jeden člověk, kterého nechce jmenovat. Jak sám říká, první dvě návštěvy byly oťukávací, ta třetí byla již ostřejší. StB se velmi snažila od něj získat nějaké informace. Věděli, že je katolík, a chtěli po něm jména lidí, kteří chodí do kostela, a taky po něm chtěli, aby jim oznámil, kdyby se dělo něco protistátního. Šťovíka jim prý vždycky řekl jen to, co už dávno věděli. Po třetí návštěvě příslušníka StB měl dojem, že ho co nevidět zavřou, ale naštěstí do toho přišla listopadová revoluce. Někdy v roce 1990 tohoto příslušníka StB potkal ve Frýdku v policejním. „Tehdy jsem si pomyslel, že jsme s nimi až zase tolik nezatočili.“

Ke skautingu ho, jak sám říká, přivedla práce s dětmi v Pionýru a skautská literatura, především foglarovky a Mladý hlasatel, zvláště během uvolnění v období tzv. pražského jara. Také ho nasměroval disident František Adamík z Přerova, který je také skautem. Po listopadu 1989 Šťovík v Pionýru skončil a napsal vlastní pravidla, podle kterých by se měly děti řídit. Když pravidla ukázal Františku Adamíkovi, dozvěděl se, že takové zásady jsou velmi podobné skautským. Začal tedy spolupracovat s frýdeckými skauty a 4. září 1990 zaregistroval skautský oddíl na Pražmě, který tehdy patřil organizačně pod skautské středisko Kruh ve Frýdku. V oddílu se objevily hlavně děti, které předtím vedl v rámci Pionýra. Klubovnu oddíl našel v „pronajaté“ místnosti na staré faře díky tehdejšímu moráveckému faráři.

Skautský slib skládal Šťovík v roce 1991 u Rudolfa Štěpánka – Jestřába v bytě při svíčce. Od roku 1996 se začalo uvažovat o samostatnosti skautského oddílu na Pražmě a v roce 1998 vzniklo středisko Štít Pražmo, jehož je Jindřich Vymětalík vůdcem. Středisko Štít Pražmo patří počtem členů k nejmenším v okrese Frýdek-Místek.

Na skautingu se Šťovíkovi nejvíce líbí, že si tím mohl splnit svoje dětské sny. Skautské ideje se mu zamlouvají jako životní filozofie a domnívá se, že je velmi důležité dodržovat principy skautského slibu a zákona. Také velmi zdůrazňuje touhu skauta po sebezdokonalování.

Mezi lety 1982 a 1994 pracoval Šťovík jako technik na polesích, poté na lesním závodě jako technik. Dle jeho slov měl zavřený kádrový postup, protože neustále odmítal vstoupit do komunistické strany a jeho bratr byl přijat na teologii. V letech 1994–2006 zastával Jindřich Vymětalík funkci starosty v obci Pražmo, což mu podle jeho slov přineslo mnoho pozitivních i negativních zkušeností. Nyní pracuje v pojišťovnictví. Je ženatý a má tři děti.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: A Century of Boy Scouts

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu A Century of Boy Scouts (Jakub Foldyna)