Kdo přijde v noci, je okupant, a kdo střílí do matek a dětí, je vrah
Irena Vyslyšelová, rozená Dudíková, se narodila roku 1933 v Olomouci. Velký vliv na ni měl její otec, fanoušek a činovník olomouckého sportovního klubu. Dceru vedl od raného věku ke sportu, který se stal jejím celoživotním koníčkem. Od čtvrté třídy základní školy hrála házenou, později volejbal za druholigový klub Slavia Olomouc. V letech 1952-55 studovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor čeština a tělocvik. Volejbalu se aktivně věnovala i na vysoké škole. Jako akademická reprezentantka ČSR získala roku 1957 stříbrnou medaili na Světových akademických hrách v Paříži. S vrcholovým sportem na přání svého manžela skončila velmi brzy, dodnes však hraje tenis. Od roku 1955 až do odchodu na odpočinek v roce 1983 učila na několika základních školách. Zásadním zlomem pro ni byl rok 1968. Společně s kolegy uspořádali shromáždění na protest proti srpnové okupaci a o tehdejší situaci diskutovala i se svými žáky. Při prověrkách v roce 1970 se jí pak dostalo velmi záporného hodnocení. Následně byla zbavena funkce ředitelky i funkce okresního metodika pro pracovní výchovu. O rok později dostala spolu s dalšími jedenácti učiteli z téže školy důtku za politicky nesprávné postoje a názory zastávané v letech 1968-69. V roce 1974 zažádala o místo metodičky pro výchovu učňů v podniku Pozemní stavby Olomouc. Její původně kladné hodnocení na okresním národním výboru přepracovali a nový, negativní posudek jí přestup prakticky znemožnil. Mohla sice dál učit, ale byla přemísťována z jedné školy do druhé a byl jí odpírán profesní postup. Nakonec se učitelské profese vzdala a v roce 1983 začala pracovat jako vychovatelka na internátu školy v Praze-Modřanech. Na začátku 90. let neúspěšně žádala o rehabilitaci.
