Jaroslava Waňková

"Když jsem přišla do Prahy, nakontaktoval mě hoch, teoretický fyzik, Honza Fischer, otec dnešního senátora a neúspěšného kandidáta na prezidenta Pavla Fischera, který studoval ve stejném ročníku fyziku jako já. Měli návaznost na v té době už tu skrytou církev ve formě studijních kroužků vysokoškoláků a ten náš kroužek se týkal jenom přírodovědecké fakulty. Studovali jsme bibli, snažili jsme se rozebírat texty, žít tím, pochopit to. Prostě rozhodli jsme se, že tyto myšlenky budou náš životní styl. Strašně ráda na to vzpomínám a vůbec si uvědomuju, jak v mládí člověk podceňuje riziko. První, kdy jsem to riziko pochopila, bylo, když jsme chodívávali do bytu někoho, měli jsme klíče od nich, vždycky ten byt byl prázdný, tam jsme se scházeli. Bylo to kousek od právnické fakulty. A jednoho krásného dne jsme přišli k tomu bytu a byl zapečetěný. Dodatečně jsme se dozvěděli, že ten, kterému to patřilo, že ho zavřeli. Našli u něho cyklostyl a rozmnožování nějakých textů. Tak jsme zvýšili svoji pozornost, ale nebylo to stejně nic platné, protože ti, kteří nás vedli, byla to Ilka Pellerová, matematička, a její přítel, budoucí manžel František, který studoval filozofii, tak je v krátké době nato zavřeli taky a v procesu, který se tehdy vedl s takzvanými vatikánskými špióny, dostali osm roků vězení."